Na Okoř je cesta, jako žádná ze sta, roubená je stromama ....

Když se sem tam fotka vyvede ...

První otočení zajímavé, druhé rychlejší necítil jsem se dobře, třeti bylo mi zle a říkal jsem si budu asi zvracet, 4,5,6 se to roztočilo tak rychle, že co vteřinu se střídala obloha a zem. To už nemyslíš na to že je ti zle, to chceš jen přežít ... pak to začalo zpomalovat a zase po zpátku pocity jako 3, 2 a pak po posledním ... uff žiju, sláva ... a asi udržím žaludek na svém místě ... pak vylézt a pokusit se postavit na rozklepané nohy.

Vyhlídkový let rogalem, tak tohle opravdu stojí za to.