Štěňata australského ovčáka

stenata-australskeho-ovcaka-intro Díky kamarádce Petře, která si letos kupovala psa, jsem se dostal k focení malé smečky štěňat australskkého ovčáka. Focení psů je velká zábava a když jde o nezbedná štěňata, je té zábavy obvykle mnohem víc.

Jeden by si myslel, že když už jsem nějaká ta štěňata fotil, že budu vědět jak se obléknout. Ale ne! Nevezmu si staré otrhané dříny, protože i když jedu fotit po ránu, bylo by mi horko.. Radši si vezmu tenké plátěné kalhoty. Prima nápad! Takže co se stane ve chvíli, kdy si lehnu na karimatku, protože zem je orosená? Naskáče na mě chlupatá hromada, aby mi mokrými a špinavými tlapkami připomněla, že staré džíny by bylo o moc lepší nápad.

Když chci fotit, probíhá to celkem standardně, to znamená já si lehnu kus od štěňat s tím, že je z dálky krásně zaberu. Takže se okamžitě pustí do soutěže o to, kdo mi víc olízne tvář, okouše ucho, nebo mi lépe okouše popruh od foťáku. Sklo objektivu naštěstí uhájím bez olíznutí. Jeden zvlášť šikovný expert na sebe dokonce málem schodí fotobatoh. Naštěstí ho na poslední chvíli chytám, ani ne tak štěstí pro fototechniku, která by ten malý pád v polstrování přečkala bez úhony, ale klika pro hafana, kterému by kolem 10kg vážící batoh mohl dost ublížit. No a když už od sebe tu zlobivou smečku odeženu na fotitelnou vzdálenost, odběhnout samozřejmě za roh, nebo do tmavého křoví. Zkrátka nedají svou kůži pro fotky lacino.

Asi po hodině vypouštíme i hrdou štěněcí mamku, což pro mě znamená být uválený a olízaný od mnohem většího chlupáče. Fenka je díky štěňatům extrémně mazlivá a tak mám opět o zábavu postaráno. Štěňata jsou ale celou dobu nějak moc hyperaktivní, takže izolovat je v nějaké pěkné póze, nebo s nějakým rozumným pozadím se prostě nedaří a nedaří. Nakonec sice odjíždím se spoustou fotek, ale už dopředu vím, že to nebude stát za moc. První shlédnutí fotek v počítači bohužel můj předpoklad naplňují. Pár použitelných fotek z toho nakonec dostávám, někde s nutností doklíčovat nevhodné pozadí, ale příště musím to focení vymyslet nějak lépe. Velké díky za pomoc a spolupráci patří majitelce a chovatelce Elišce, bez které bych nenafotil asi vůbec nic.