Hra života

Ač v moři, tak žízním,
tak mrznu, ač hořím
a toužím, ač vlastním,
pak ztichnu, když křičím.

Nemám, a chtěl bych,
nesmím, a měl bych,
vidím, jsem slepý,
celek se třepí.

Ve dne je tma a v létě zima,
ležet a spát, no to je dřina,
usínat svěží a vstávat znavený,
plno je vody, ač vyschlé prameny.

V žaludku kručí, i když jsi přesycen,
vždy býváš poslední, přesto máš plno cen,
i když jdeš kupředu, tak míříš zpátky,
času je plno, jen příliš je krátký.

A kdybys něco chtěl, tak to mít budeš,
jenže v té době jinde už půjdeš
a hledat budeš, co už jsi nacházel,
chtěl jsi být živý, když pryč jsi odcházel.

Nebude cest a na všech smíš stát,
takhle si s tebou život chce hrát,
bude si hrát a hra to nebude,
kdo za to může? Ozvi se osude!

Vlkodlak

Temnotě v ústrety,
v uších zní ozvěna,
na nebi úplněk,
ve vlka proměna.

Všude krev teče,
rdousící spáry,
čas se pryč vleče,
zbydou jen máry.

Cha!...bohové

Vyrvěte z kamene kousek života,
dejte ho na oltář bohům,
pak vemte srdce, co v hrudi klokotá,
na pole k slaměným stohům.

Potom tu slámu, života odříkané,
zalijte ze srdce krví,
v ústrety všemu, co bylo samozvané,
to bláhoví lidé, bohy své zdraví.

Nyní už znám

Znal jsem řeky, znal jsem potoky,
znal jsem slzy, znal jsem proroky,
znal jsem lidí, jejich cest,
nevěda má kam bude mne vést.

Znal jsem sucho, znal jsem horko,
znal jsem srdce jak mi tlouklo,
znal jsem času, co se stalo,
nevěda jak mám ho málo.

Znal jsem strastí, znal jsem lásky,
znal ty nejhezčí krásky,
znal jsem žití, chtěl jsem víc,
neznaje smrti šel jsem jí vstříc.

Poznal jsem smrt a dotkl se neznáma,
všechna část života za mnou už poznána
a nyní poznávám, co je být sám,
k čemu mi pod zemí, že všechno znám?

Ledová víla

Jsi jako z kamene,
jak z ledu vytesána,
srdce snad netluče?
Snad láska nepoznána?

Kořeny zapustit,
v té zemi ledu?
Nechtěj to po mně,
já tohle nedovedu.

Chřadl bych příliš,
mít z kovu srdce,
zkusme to jinak:
"podej mi ruce".

Vezmu tě na slunce,
žij podle chuti,
rozdávej úsměvy,
dle lásky hnutí.

Poznej můj svět
a zvol si sama,
zda chladu vládnout,
nebo být milována.

Vyděšen vlastní tváří prchá dotyčný ukrýt se do ústraní

(Báseň jejíž název je delší než děj)

Pohled..
..dotek..
..zhlédl se..
..utek.

Chorál

Ať zní srdce,
zvonu,
lvice,
komu,
sní sen,
více,
sladké líce
políbily,
zhasla svíce

SI3         Y        
  3    J    S 5   W1J
  O   Y8O   H7A      
  J    L      7   9AU
  O           K