Doma a marod, tak si říkám konečně si najdu čas na sepsání dojmů z Marketing Festivalu. Sedám ke stolu, notebook se z postele stěhuje do dokiny a přitom si probodnu bok ruky ostře ořezanou špičkou tužky, co jsme dostali na Marketing Festivalu. Na kůži i hlouběji v ráně zůstává černá barva tuhy. Nevěřícně se na to dívám, když barvu začíná dotvářet rudá vytákající z rány. A je mi jasné, tohle není náhoda, poslední utužení pouta s festivalem ve stylu pokrevního bratrsví z oblíbených Mayovek a já na té správné vlně konečně můžu začít psát.
PubCamp po delší době, v jiném místě než obvyklý bar Sesterna. Jeli jsme do Geekárny. A nebyla to vůbec špatná volba, bylo tam na sebe víc vidět, líp se mi tam fotilo a kdyby bylo téma náhodou nezajímavé, mají tam spoustu společenských her. Ale nic není tak růžové jak by se mohlo na první pohled zdát. Ano, ani tady nemají jahodové knedlíky!
Raky jsem původně vůbec neměl v plánu fotit. Vyjeli jsme si s kamarády na hory strávit prima prodloužený víkend a kdo by s sebou na takovou akci tahal fototechniku že? Jenže paní majitelka měla na horské chatě akvárko plné nádherných raků a já litoval, že s sebou nemám pořádný foťák.
Před nějakou dobou mě přes Facebook oslovila Michelle Gallant, umělkyně vytvářející dřevěné intarsie podle různých obrázků a fotek, s prosbou zda by směla použít mou asi nejznámější fotku veverky natahující se po oříšku, jako vzor pro svou novou tvorbu.
Na tuhle konferenci jsem vlastně neměl ani původně v plánu jít a kdybych se rozhodoval o nákupu lístu po affiliate čtvrtku, tak bych určitě nešel. A to by byla docela škoda. Ještě, že mě nakonec František Szabó přesvědčil, ať si koupím lístek.
