Když má na jakékoliv téma přednášet Marek Prokop nebo David Grudl, je jisté že když už to třeba nebude informačně přínosné bude to minimálně hodně zábavné. Ostatně už začátek, kdy David začal shánět notebook, který Pavel poprvé nezval a ti kdo vzali MacBooky zase neměli redukci na VGA nebo HDMI kabel. Takže nakonec se našel dobrovolník, co šel 10 minut zpátky do práce pro kabel, aby mezitím přišel jiný účastník s notebookem, kde byl VGA konektor a to vše proto, aby se mohla pustit půlhodinová prezentace fragmentace a defragmentace disku. Parádní!
Skoro tři roky pravidelně se ženou upozorňujeme Stormware, že jejich ekonomický a informační systém Pohoda má chybu v souhrnném hlášení. Skoro tři roky čekáme, kdy konečně tu drobnost opraví, protože z programátorského hlediska je něco takového na pár minut a mě to otravuje při každém pravidelném odesílání DPH a Souhrnného hlášení přes EPO. Až mě ta ignorace natolik otráví, že o tom napíšu.
Nestává se mi často abych někam dorazil s předstihem. Ovšem dorazit víc jak hodinu dopředu na místo, které je asi 15 minut od mého bytu, to je nejspíš osobní rekord, to je tak když se neumím správně podívat kdy že se začíná.. Nutno říct, že Jan Tichý řekl na SEOloger tolik zajímavých informací, že se na jeho povídání opravdu dorazit vyplatilo. Velká pochvala patří i Pavlovi Ungrovi nejen za uspořádání ale také za výběr skvělého místa.
Vydal jsem se na focení noční Prahy s Petrem a Petrem. Tedy s Petrem Krejzlem a Petrem Vondráčkem. Už delší dobu jsem si chtěl v Praze zafotit a zkusit nějaké to pořádné focení architektury. Plán byl Trojský most a pak se trochu cournout po Praze. Nakonec jsme ale zůstali jen u mostu. Dá se tam fotit a zkoušet opravdu spousta věcí.
Když mi v listopadu přišel od Fotoškoda klubu email, s nabídkou účasti na workshopu aktů s Jiřím Růžkem, dlouho jsem se nerozmýšlel a rovnou se registroval. Měl jsem štěstí, že jsem seděl zrovna u počítače, workshop byl plný asi během 5 minut. Akce se konala pod záštitou společnosti Fujifilm, takže byla možnost si na workshopu vyzkoušet i jejich fotoaparáty.
Potkat rysa v divoké přírodě, to dá práci a prý to chce nachodit asi tak tisíc kilometrů. Zvlášť pak takové setkání v kruté zimě, jako je ta letošní, která láká ven spíš zahrádkáře, než milovníky zimních sportů. A když dodám, že se to občas povede v drsných "wildlife" podmínkách kulturního a rodinného centra knoflík, je jasné že jsem si to se Staníkem nemohl nechat ujít.
