Vyrazil jsem si se Staníkem na slavnostní otevíračku koupaliště Ládví, abysme se podívali jak to pěkně dali do kupy a jestli budeme chodit na sluníčko k vodě jen kousek od domu. Kromě plavek jsem si taky vzal foťák, kdyby náhodou bylo co fotit.
Po návratu z víkendu se poctivě kurýruju, takže jsem samá pastilka, sirup nebo klotadlo a stejně je mi to k prdu. Následuje návštěva lékaře, abych se dozvěděl, že to léčím nejlíp jak můžu a že mám pokračovat dál. Prima. Před den hodně spím a večer se snažím přežít ty dvě hoďky hlídání, než se vrátí maminka z cvičení a já zase mohl ulehnout do postele.
Týden ubýhá ve stylu léčíme oči a rýmu a do toho začínám marodit i já. Víkend tak ve Slatiňanech u rodičů proležím v posteli, ale Staník tam má sestřenky, takže řádí a lumpačí. Navíc se naučil říkat čau. Takže ležíme v posteli, Staník přijde v pyžamu, koukne na maminku a povídá "čau". Takhle napsané to tak nevyzní, ale naživo je to boží.
Původně měl bý Staník na víkend u babičky, ale jen to slyšela teta Káťa, tak začala lobovat, že ho taky pohlídají, a že si bude hrát s Adriankou a Tadeáškem a že u babičky bude když tak jen spát.
Za poslední týdny se Staník kromě lumpáren naučil další věci. Třeba slovíčko "pomoc". Takže když s něším nemůže hnout, někam dosáhnout a podobně, začne se najednou ozývat volání "pomoc", "pomoc" a tak musíte jít a pomáhat.
