Týden pokračuje další ukázkou podzimního počasí. Takže co je nejlepší proti dešti a trudomyslnosti? Vyrážím se Staníkem ve slejváku na výzkumnou procházku do Kauflandu. Je to asi dvě zastávky autobusu, takže ideální na pěší procházku, zvlášť když je takhle mokro.
Maminka se rozhodla naučit naše dítko, že má usínat samo v postýlce. A světe div se, ono se jí to povedlo neskutečně rychle. Položila ho do postýlky, zavřela dveře a nechala ho řvát. Ať se uřve a usne. No jo, jenže já jí neposlouchal, když mi o tom říkala.
Staník se v novém bytě už docela zabydlel. To znamená, že i na větším prostoru je schopen rozházet hračky a kolíčky tak, taby byt vypadal zabordel... ehm útulně jako v dětském pokojíku.
Přestěhovaní a poskakujíc mezi krabicemi začali jsme radostný život v novém bytě. A protože se dělalo vše na poslední chvíli, nic totiž nejde podle plánu, tak nás nejprve čekalo pár drobností.
Tak to přišlo, konečně po půlročním nervování, zařizování a shánění se stěhujeme do většího. Začíná tak další "oddechová" etapa, tentokrát mně vyčerpávající psychicky, zato více fyzicky.
