Tak mi konečně začaly prázdniny! Jakže, teď když do začátku školního roku jsou spíš hodiny než dny? No ovšem, maminka totiž se Staníkem odjela na dva dny za kamarádkami k Brnu a já mám doma skutečný relax.
Začátkem týdne jsme vyrazili na nákup prvních pořádných botiček. Protože už Staník přejde bez problémů celý pokoj ve stoje, nastal čas na nákup prvních "capáčků". Pozor, to není slůvko co bych si vymyslel, to se opravdu takhle používá.
Po týdnu nevyspání, je tu sobota, kdy by Staník i konečně spal a dal rodičům prostor si trochu odpočinout, kdyby ho neprobudil po osmé budík. Protože klasika, když by nám dítko konečně ráno spalo déle, tak musíme vstávat dřív, jelikož jedeme na svatbu.
Stačilo pár dnů, tedy spíš nocí a z nadšeného tatínka, který si pyšně vykračuje za ruku se synem, je nevyspalá zombie. Staník totiž vymyslel novou hru s pracovním názvem "co rodiče vydrží" nebo taky NOČNÍ BĚS.
Že se nám ten kluk ale nějak rozběhal. Nejdřív, po opatrných krůčcích za ruku, udělal pár kroků sám a najednou už si chce vykračovat za ruku na procházku. Taky zkouší jak daleko dojde bez upadnutí. Rukama mává pro udržení rovnováhy, opatrně našlapuje, no zkrátka vypadá tak trochu jako kosmonaut bez skafandru.
