Protože jsme od maminčiny kamarádky Evičky dostali kartičku do Zoo s volnými vstupy, tak po první návštěvě v únoru jsme se vydali do Zoo se Staníkem ještě několikrát. Je to ideální, protože Staníka zvířata baví, tatínka taky, zvlášť pokud si vezme foťák a maminka je zase ráda, že má doma od těch svých zvířat konečně chvíli klid.
V komunikačních schopnostech našeho potomka se začínají dít věci. Tak třeba tuhle maminku překvapil, když se ho ptala jestli nechce na nočník, tak místo svého obvyklého "nenene" prohlásil "teď ne" a maminka zůstala kouokat div na nočník nezapomněla.
To jsme si takhle v neděli vyrazili se Staníkem do Zoo. Tedy aby bylo jasno, maminka zůstala doma, aby měla trochu klidu. To klidu, znamená trochu klidu na práci, jak jinak.
Po dlouhé době jsme to naše dítko naučili, že dát najevo nechuť k dalšímu jídlu není třeba katapultováním lžičky s jídlem přes stůl na podlahu, případně zapojením talíře do této vzletné činnosti. Konečně umí hezky říct "ne" a "nechci".
Letos mi začala sezóna svatebního fotografa celkem brzo. A protože šlo o focení svatby naší kamarádky, účastnila se svatby i Lucka se Staníkem. Což byl z fotografického hlediska trošku oříšek.
