Když dostal Staník od Ježíška pod stromečkem plastový parníček, byla to ta nejrychleji odložená a nejmíň zajímavá věc, které se v dárkovém balíčku mohla objevit. Dokonce ani první koupání nezměnilo loďku v něco zajímavého, prostě další krám, kterým Staník mrskne do vody a v tu chvíli se mu přestává věnovat.
Tak nám dítko dorostlo do vzdorovacího období. Projevuje se to tak, že se vzteká, nechce dělat nic z toho co má, respektive chce vždy dělat něco opačného, nebo ještě lépe vůbec nic. Jakmile po něm ovšem nic nechcete, chce dělat nejlépe všechno.
To jsme si ty vánoční svátky a volno zase jednou užili. Nejdřív během dalších svátečních dnů něco vlezlo na maminku. A nebyl to tatínek! Díky čemuž strávila rodinné oslavy ve stavu, když je ti blbě, snaž se to nějak přežít. Tedy s bolením hlavy, rýmou, škrábáním krku, teplotou a prášky pro pobyt mimo postel.
Vrátili jsme se zpátky domů v předvečer štědrého dne. Poslední přípravy na vánoce finišují a stromek se bude stavět a zdobit hezky dvacátého čtvrtého u pohádek.
Čím víc se blíží vánoce, tím spíš se teploty blíží jaru. Letos byly velikonoce na sněhu, takže vánoce budou asi ve stylu zdobení stromků uprostřed čerstvě rozkvetlých luk. Abychom si trochu odpočinuli od předvánočního shonu a hodili práci za hlavu vyrazili jsme za babičkou a dědou.
