To bylo zase ráno. Až příliš jsem si liboval, jak je to přebalování poslední dobou bez problémů. Sem tam se přes noc pročůrá skrz, ale co stane se, na nočníku už se mu taky sem tam zadaří, no jo ale jak si moc zvyknete, šup ho a máte tu zase jedno takové echt přebalovací ráno.
Návštěvy u babičky s dědou jsou stále zábavnější, tedy hlavně pro Staníka. Od té doby co vyrostl natolik, aby si s ním sestřenice mohly bez dozoru hrát, je z nich báječné řádíci trio.
Spousta rodičů si v době kdy jsme neměli děti, stěžovala, jak na sebe nemají čas a skáčou jen kolem dítěte. Tak to není vůbec pravda, například my bychom na sebe s Luckou měli spoustu času, kdybychom v tu dobu nemuseli spát.
Přijela k nám na náštěvu sestřenky rodina. Pro Staníka naprostá paráda, kámoška v jeho věku s kterou si okamžitě rozumněl, aby taky ne když je to příbuzná, a pustili se do společného řádění.
Staník se rozhodl, že už se jako hodné dítko se správnými stravovacími návyky choval dost dlouho. A tak začal zlobit u večeří i obědů. Pokud nejde o nějaké extrémně oblíbené jídlo, jako třeba boloňské špagety, tak se vzteká a nechce jíst.
