Přes týden to už máme takový zajetý rituál od ranního bum třísk do hlavy, přes ňam ňam pozvánku ke snídani, nějaké to zlobení, spaní a procházení se, po koupání a uspávání. Mezitím se snahou o práci kombinovanou s dostatečnou dávkou nevyspalosti.
Dřevěné kostičky slaví u Staníka stále větší úspěch. Už si přestává hrát na Godzilu ničitele, ale občas zkouší i Bořka stavitele. Tedy plácnout do čehokoliv postaveného z kostek mu stále spolehlivě vykouzlí zvonivý smích.
Spím, spím a najednou Staník zaheká. Rozespale mžourajíc, tápu po pokoji k jeho postýlce. Hlavně rychle potmě najít ten zatracený dudlík, nesmí se moc probrat, takže záleží na každé vteřině, dudlej a spi dál. Pššš, pššš, pššš.
Snad první víkend v novém bytě, kdy jsme se nikam netrmáceli, nikam nejeli a jen se tak doma v klidu váleli. Tedy až na tu drobnou oslavu neteře a synovce.
Víkend u rodičů proběhl báječně. Konečně jsem se trošku dospal. To jinými slovy znamená, prospal jsem prakticky celou sobotu. Nádhera, tak přeci jen jsou v roli rodiče sem tam šance i na trochu toho spánku. Staník spal pěkně sám v pokoji, takže vydržel spát až do osmé. Tak buď ráno moc chrápu, nebo si u babičky s dědou taky rád pospí.
