17. říjen 2013
Z deníku otce: Barevný podzim
Tak už tu máme krásně barevný podzim. Rána jsou propletená chomáčky mlhy, která jsou krásně vidět z oken našeho bytu. Proč jsem si takové podzimní ranní idylky dříve nevšímal? Protože jsem neměl řvoucí a řádící budíček, šlapající mi po obličeji, který by podobně "idylilckou" atmosféru navodil. Takhle už ty ranní východy slunce nezmeškám.
A tak si užívám brzká rána. Koukám jak se krásně probouzí město s ranním oparem a slunce postupně zalívá krajinu svými paprsky ... Tedy to samozřejmě platí jen v případě že ráno neprší nebo není mlha, v které není vidět na špičku nosu. Jo a protože poslední dny po ránu prší skoro vždy, tedy pokud zrovna, slovy aplikace na mobilu, nejsou chomáčky mlhy, což znamená kaši, která by se dala krájet a přes kterou vypadá výhled z okna jako úsvit z filmu o zombiích. To dokresluje moje šouravá chůze, polospánek a tápání po pokoji. Ono romatické podzimní ráno jsem tak viděl asi dvakrát. Navíc užívat si jí stejně moc nejde, když vám za zády houká mašinka vlezlou melodii a do toho se ozývá hlasité "ňam, ňam".
Celý týden jsem měl ovšem na tohle vstávání "fintu" těžkého kalibru. Kvůli oteklé puse od zlobící osmičky jsem Staníkovo buzení "přechytračil" vstáváním o hodinu a půl dříve, abych stíhal být u zubařky denně na žurnál. Paráda. až budu mít jednou trochu víc času a klidu, nechám si o spánku aspoň vyprávět. Nicméně díky takhle rannímu vstávání jsem si rovnou vyzkoušel výhodu více místností. Maminka totiž řekla ať je nebudím a spím v obýváku. Paráda, takový "trénink" na manželské haštěření se separovanými ložnicemi. Nějak mi i to ranní ťapání Staníka po obličeji začínalo chybět. Když už to vypadalo, že díky mé nevyspalosti, vytřeštěným očím s podporu sirek a zdeformovanou tváří otokem, se začnou hrnou nabídky z Holywoodu na obsazování horrorových rolí, tak zub dostal rozum. Už to vypadalo, že se bude muset trhat, a najednou přestal dělat fóry a zhatil tak mé vyhlídky na filmovou kariéru bez nutnosti líčení.
Procházek venku a focení jsem tak bohužel v tomhle týdnu se Staníkem moc nedal. Alespoň o víkendu když maminka odjela cvičit, jsme si zavolali na návštěvu tetu Anetku a vyrazili ven. Stromy plné barev, park plný sojek a Staník odmítající chodit venku, to byla sluncem zalitá nedělní idylka. Pokud nebyl v dohledu pes tak Staník sice nechtěl moc chodit, za psem naopak pádil a nešel zastavit, nicméně se rozhodl dělat "hají" pěkně na prostydlé zemi, většinou v místech kde bylo nejvíc bláta nebo mokro. Navíc už ho trošku začínají zajímat popadané kaštany a žaludy, takže příští rok bude podzim asi velice tvůrčí. Letos je to s těmi podzimními plody spíš takové sportovní. Tedy hlavně pro rodiče, tu máš kaštánek Staníku. Bác ho na zem. Eheh .. co? Chceš ho podat? No prosím. Bác ho na zem ... a tak dokola. Zkrátka taková procházková podzimní rozcvička.
Pozor, už je tu podzim!