12. duben 2014
Z deníku otce: Dětský pokojíček
Je tu důležitá Staníkova životní etapa. Konečně má vlastní pokojíček. Ano, ano z jeho pokojíku konečně přestalo být skladiště dočasně odložených věcí a tak jsme se mohli pustit do vybudování jeho vlastní místnosti.
Nejen, že vlastní pokojík by mohl znamenat alespoň mírný úbytek hraček v obýváku, ale taky by mohl znamenat o něco větší klid pro rodiče. Takže nejřív jsme vybrali ten správný kus hracího koberce a pak vyrazili na nákupy nábytku. Ikea byla jasná volba. Procházeli jsme tak ty dětské nábytky a vybírali vhodné barvy. Lucka povídá, hele asi mě s tím pošleš do háje, ale co udělat k té zelené kombinaci do černa? Ufff, spadl mi kámen ze srdce, už nějakou dobu jsem přemýšlel jak to nenápadně nadhodit černou kombinaci a nebýt za ten názor ukamenován.
No a když byla tedy barevná kombinace vyřešená, stačilo to jen nakoupit, odvézt domů a smontovat. Ikea je snadno složitelný nábytek s pochopitelným návodem. Navíc mám technické vzdělání, takže pohode ne? Až na to, že při rozbalení krabice s postýlkou na mě vypadlo tolik dílů, jako kdybych měl stavět raketoplán, včetně startovací rampy. Navíc to všechno během montování nedrželo moc pohromadě, do toho se pletl zvědavý Staník a pomáhal. A to tak, že někdy stačilo říct: "podáš mi to prosím" a už jsem měl šroubovák se šroubky v ruce. Nebo jsem na stejnou otázku dostale odpověď "NE", Staník to všechno popadl a utíkal do nejvzdálenějšího koutku pokoje, kde se rozhodl vyzkoumat, co všechno to tady jako máme. Sem tam na něj málem spadly smontované kusy postele. Nabitý aku šroubovák byl samozřejmě na dvě věci, protože Ikea používá na 90 procentech imbusy. Prostě zábavička, čím víc jsem byl nerudný a vzteklý, tím častěji Staník musel běhat co nejdál se vším co jsem zrovna potřeboval a pro co jsem si k němu nemohl dojít, protože to znamenalo pustit co držím pohromadě a dostat se tak v mnohastránkovém návodu o několik listů zpět, neb se vše opět začalo úhledně rozkládat do původního stavu.
Nakonec jsem tu postýlku složil! Stačilo jen několikrát těsně před koncem zjistit, že jsem někde přehlédl, že jediná dirka na prkně má být jiným směrem a tak jsem skoro hotovou postel asi třikrát znova rozložil a složil. Skříně byly taky zábavnou stavebnicí na etapy a tak už za pouhé tři dny, byl dětský pokojík hotov. Úbytek hraček se moc nekonal, tedy ty uklizené po stranách se přestěhovaly do hračkárny, jenže ty podstatné všude roztahané po zemi, ty si Staník donese z pokoje do obýváku. Takže vizuálně žádná velká změna. Větší klid pro rodiče? Rozhodně! Zatímco dřív stačilo vstát na posteli na čtyři, doplazit se ke Staníkově postýlce a dát mu do pusy dudlík, nebo ho pohladit a uchlácholit v případě špatného snu, teď stačí vstát dojít přes chodbu do jiné místnosti, uchlácholit ho a dát si to zpátky. To jen kvůli tomu, aby se převalil dvakrát tam a zpátky a vyžadoval opět pozornost. A rána taky o moc lepší, to si dojde z pokoje sám a budí rodiče jako předtím. V čem že má být dětský pokojík úleva?
Aby ta radost z případného krátkodobě uklizenějšího obývacího pokoje nebyla zase tak veliká, začal Staník hrát nové hry. To třeba vyndavá hrníčky ze skříňky a zkouší reflexy rodičů při jejich pádech na podlahu. Nebo vyskládá hrnce na zem a cesta do kuchyně stává se náhle minovým polem kuchyňských nástrah, kterým je třeba se vyhnout. Taky vyndavání kořenek z šuplíku, zdá se jako zábava víc než krátkodobá.
To takhle vezme všechny kořenky a jednu po druhé je vyndává a skládá na zem. To by ještě šlo, ale sem tam se nějaké to víčko povolí a koření se rozsype. Tu do šuplíku, tu po zemi. A nebo zůstane víčko povolené jen tak, tak na skleničce. Nic netušící rodič pak v zápalu vaření kořenku popadne, z šuplíku pro dokořenění vyndavá, načež koření je všude, jen ne na jídle kam bylo původně určeno. Následuje hra, smeták, hadr, vysavač a protrénování slovníku o kterém bych ještě donedávna tvrdil, že minimálně polovinu výrazů neznám, nebo pro ně nemám využití.
Vylepšenou verzí je pak vyskládávání kořenek do po zemi rozmístěných hrnců,aby se riziko kopnutí do hrnce zvýšilo o možnost práškového útoku s příjemně kořeněnou vůní. Nevím čím to je, ale spotřeba koření u nás vzrostla za poslední dny tempem přímo raketovým.
To je dilema, seřadit podlle barvy, vůně, velikosti, pálivostni nebo vysypatelnosti na zem?