loading

Stanislav Duben

Stanislav Duben ICQ: 66800432 email: duben@seznam.cz Skype: sduben

4. kvě 2014

Z deníku otce: Hopsa hejsa do Brandejsa

hopsa-hejsa-do-brandejsa-introPraha 8 přichystala pro děti zábavu na "největším pískovišťi", což měly být hry a zábava ve zdejším beachvolejbalovém klubu. Kryté haly plné písku s nanesenými skluzavkami, skákacím hradem a spousty další zábavy. Tam jsme nemohli chybět.

Tedy původně tam měl vyrazit jen Staník s maminkou, ale nakonec jsem mohl jít s nimi. Přes úzký vchod točícími dveřmi byl problém pronést kočárek, ale nakonec jsme to vymysleli. Staník začal zkoumat skluzavky a my se rozhlíželi co s ním postupně vyzkoušíme. Dokud jsme nebyli instruováni, že prý děti mají mít na písku přezuvky, nebo běhat jen v ponožkách/punčocháčích a rodiče mohou mít boty, když okolo dětí nebudou moc běhat. Hmm, na tohle jsme vybavení nebyli. V instrukcích k pořádaná akci nic nebylo a nás opravdu nenapadlo si na "pískoviště" brát přezuvky. A tak jsme nakonec skončili na venkovní skluzavce, protože zase tak teplo na tom písku nebylo, abysme prcka nechali běhat bez bot.

V rámci Albertí Zoo mánie jsme posbírali díky babičce spousty zvířátek a Staník většinu umí poznat, některé z nich veselými slovíčky, takže třeba papír znamená tapír. Skládá si je pěkně do řad a nebo když mu je staví tatínek, tak ty řady bourá a přerovnává. O víkendu měla maminka školení a tak jsme zavolali tatu Anetku, jestli s námi nechce na výlet na kolo. Nadšeně přijela a plán cesty do Brandýsa se jí docela zamlouval. Ujedeš to? Jooo v pohodě. A tak jsme vyrazili, Staník v přívěsu, my na kolech a hurá po cyklostezkách. Zase přes letiště, kde byl zrovna nácvik větroňů, to se Staníkovi opět túze líbilo, Jen pořád tvrdil éro padá, místo éro přistává.

Průjezd parkem ve Vinoři se stal takovým blouděním mezi pralesem a močály. Stezka totiž vedla často po tak rozbahněné cestě, že jsme to s chariotem sotva projeli. No a když jsme na jednom rozcesstí omylem odbočili špatně, jeli dlouho, dlouho po louce a skončili ve slepé uličce, pak jsme jeli "zkratkou" přes rozorané pole a vyjeli na silnici úplně jinde než jsme chtěli, i tak jsme byli rádi, že jsme konečně na pevné silnici. Když jsme konečně dojeli do Vinoře, bylo už dávno na čase dát si oběd. Jenže asi nikdo nečeká, že už by lidi chodili a jezdili na výlety. Po otevřených restauracích jako by se země slehla. Ptáme se tedy místních dvou dam, kde by se dalo najíst venku a vidět na kola. No tady jak jdeme z pizzerky, tam je venku lavička, sice tam neobsluhují, ale můžete si to tam odvést. "No a nebo jeďte k Pájovi". Pronesla druhá dáma. A? ... a to bylo celé. "Hmm, dejme tomu, že nejsme zdejší a neznáme Páju, poradíte jak se k němu dostat?". S instrukcemi jsme sice našli kde je "U Páji", ale tam měli taky zavřeno. Takže nakonec pizzerka uvnitř s výhledem na kola a pak hurá dál do Brandejsa. Cestou zastávka na dětském hřišti, přece jenom Staníka by to tak dlouho bez nějaké zábavy nebavilo a pak přes pole a louky k cíli. Tedy, k půlce cesty, ještě nás bude čekat cesta zpátky.

Najednou uprostřed pole auto, u něj stojí pán, má na rameni nádherného velkého papouška a ten papoušek má kšíry! No to jsme museli zastavit, podívat se zblízka. Dozvěděli jsme se, že se papoušek učí na volné lety a že je škoda, že jsme nepřijeli trochu dřív protože právě skončili. Staník měl z papouška navrch hlavy, aby ne, byl opravdu nádherný. Přejetím kolejí na okraji Brandýsa jsme dojeli k vytyčenému cíli, Anetce už začínali pomalu tuhnout úsměvy na tváři a čekalo nás "krásných" 25km domů.

Takže cesta domů už prakticky bez zádrhelů, tedy až na nucené zastávky na dětských hřištím, na letišti a taky na zábavu cestou o kterou se postarali moje SPDčka a zastavení na stopce, kde jsem ty nohy zase nedostal ze šlapek. Flák ho o zem! Luxusní ozembouch přímo na asfalt, už si na ně pomalu začínám zvykat a pak jsme málem znova zabloudili na Vinořském zámeckém parku. Takže pozor, držet se po žluté, ať se to zdá jakkoliv divné!

No a jako výsledek výletu se teta Anetka druhý den nemohla skoro hýbat. Jak podotkla teta Káťa, když semnou Anetka jede nesmí přece ztratit tvář, takže supí, funí, z posledního mele, ale jakmile se na ní otočím, nasadí úsměv a výraz uááá na pohodu, klíďo dalších 50 a udrží ho dokud se zase neotočím, aby mohla zkřivit tvář a snažit se to nějak přežít. Tak teto, kam pojedeme na výlet příště?

hopsa-hejsa-do-brandejsaStaníku, chceš pít z cyklistické lahve? Co na to říkáš? "Dobrota".

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit