5. kvě 2014
Z deníku otce: První cesta vlakem
Vyrazili jsme si na velikonoční víkend s kamarády do Krušných hor. V Praze všude teplo, takže vyjíždíme spíš nalehko. O to víc překvapí při příjezdu zbytky sněhu. Zimní botičky? Nemáme, z těch už nám Staník vyrostl.
Naštěstí přes den se počasí ukázalo mnohem přívětivější, takže z výletu jsme se vraceli div ne v tričkách. Staník dobře zapadl do party spousty dětí a pořádně s nimi řádil. Několik poznámek k chatě, pokud jsou tam schody a pokud má chata víc pater, první co naše dítě udělá, že vyleze po těch schodech do nejvyššího patra, aby to pořádně prozkoumalo. Poznámka druhá, Staník má z toho mlácení rodičů tak namakané ruce, že hodit malý míček z jednoho patra do druhého mu nedělá problém, zato mamince docela ano. Maminka bude muset víc trénovat. Jo a když už jedete někam, kde má chůvička konečně smysl, nenechte doma nabíječku.
Druhý den jsme vyrazili na nádraží, s tím, že popojedeme tři zastávky a pak se vrátíme zpátky přes rozhlednu. Staník si při čekání na vlak zkusil postát na koloběžce a pak už s nadšením koukal na příchozí vláček. Měli jsme štěstí, zrovna jely německé dráhy, takže moc pohodlný vlak. Staník spokojene seděl ve vlaku koukal kolem a byl naprosto spokojené dítě. No dokud jsme nevystoupili. Pak totiž nastoupil hysterický řev, on byl tedy už celkem utahaný, takže část udělala i potřeba spánku, ale prostě dát ho do vlaku jen na tři stanice, to se rodičové nedělá. Naštěstí se v kočárku po chvíli zklidnil, takže se mohlo vesele na rozhlednu.
Jo ona tam na mapě vede jen čárkovaná čára? Pohoda, ať si to s kočárky všichni obejdou, my máme chariot a ten projede všechno. Ehmm, kdy dostane tatínek s těmihle siláckými řečmi rozum? Místo kopce nám během chvíle postavil do cesty snad zeď, rozsypal na cestu balvany jak z pohádky o tom jak obři hráli kuličky a nebýt pomoci kamaráda Honzy, který mi obětavě část cesty pomáhal kočárek nést nevím nevím, jestli bych tam ještě dneska do kopce kočárek netlačil.
Tak tohle je ten vlak?