4. říjen 2013
Z deníku otce: Signály z neznáma
Náš nový byt máme vybavený různými vymoženostmi usnadňující chod domácnosti, akorát všechny ty nové spotřebiče vyluzují různé zvuky. Zvuky, které znamenají, že je dovařeno, dopečeno, dopráno, domytu, nebo taky to, že si s jejich čudlíky hraje Staník.
Jeho největší zábavou je mačkat tlačítko start na pračce. Vždycky se na něj rozsvítí a pípne. Zkrátka něco ve stylu "zmáčkni mě zase". Ještě že je tam dětská pojistka, jinak bychom pořád prali. Jednoznačně nejukecanější je mikrovlnka, nejen že pípá při každém zmáčknutí nebo otočení čudlíku. Ale ona si pípne i když se jí dlouho nevěnujete, třeba chvíli po tom co dokončí ohřívání a jídlo už v ní dávno není. Zkrátka kdykoliv je jí smutno pípne si o pozornost. A zatímco Staníkovou největší zábavou je zkoušet, co kde zmáčknout, tak mojí zábavou je pozorovat maminku v akci. Bude sice zarytě tvrdit, že to tak nebylo, ale než se naučila tyhle signály z neznáma rozeznávat probíhalo to nějak takhle. Přebaluju Staníka a mám otevřené dveře na chodbu v tom něco zapípá. O chvíli později chodbou pádí maminka k pračce, v mžiku zase peláší zpátky se slovy: "Tak to nebyla pračka", po chvíli se ozve z kuchyně "to byla mikrovlnka". Další pípání, znova maminka jak splašená pádí a utíká ... HA! Tentokrát to byla pračka. Co to pípá teď? Tady pořád něco pípá. Jo to byla myčka. A co je zase tohle? Pračka je přece doprala. No jo doprala, jenže mezitím přebalený Staník už se k ní stihl dostat a mačká co mu přijde pod ruku. Tak už se v tom vyznám! Jenže safra, co to píplo teď?
Na víkend jedeme do Harrachova za kamarády, pročež Staník ráno vstane, řádí v ložnici a když už se mu zdá že rodiče leží moc dlouho, řach je něčím do hlavy, nebo do oka. Třeba krabicí s kapesníčky. Nebo tubou s mastičkou, ta má pěkně ostré hrany! Na probrané rodiče, držící se za bolestivé místo, zavolá "ňam ňam", to aby bylo jasno a jde ke dveřím s tím, že teď se jde snídat. Po příjezdu si užívá nejen kámoše Máťu, ale i dva psy. Paráda! Máťa ještě nechodí, ale výborně se plazí, Staník si po chvíli taky lehne na zem k Máťovi, zkusí se plazit. Máťa přídá: "hihihi", Staník kontruje "Hihihi" a už se oba chechtají. Věcná poznámka, dva malí rohlíkojedi nadrobí mnohem víc, než kdyby se jeden malý rohlíkojed nakolonoval.
S tátou u Mumlavských vodopádů