Jak už to bývá, dlouho se nic neděje a pak se najednou sejdou tři super akce v jediném dni. Z toho jedna je 2,5 hodiny jízdy autem jedním směrem, druhá přesně opačným, ale stejně daleko a třetí v míste kde jsem, která se ale obejde i beze mě a láká mě nejméně. Kvůli počasí jsem nakonec nejel fotit na nevážnějšího kandidáta sobotního dne "hromadný volný let papoušků", ale místo toho jsem se vydal jiné 2,5 hodiny směrem na Hlubokou na 2. WordPress konferenci.
Po návratu z víkendu se poctivě kurýruju, takže jsem samá pastilka, sirup nebo klotadlo a stejně je mi to k prdu. Následuje návštěva lékaře, abych se dozvěděl, že to léčím nejlíp jak můžu a že mám pokračovat dál. Prima. Před den hodně spím a večer se snažím přežít ty dvě hoďky hlídání, než se vrátí maminka z cvičení a já zase mohl ulehnout do postele.
Týden ubýhá ve stylu léčíme oči a rýmu a do toho začínám marodit i já. Víkend tak ve Slatiňanech u rodičů proležím v posteli, ale Staník tam má sestřenky, takže řádí a lumpačí. Navíc se naučil říkat čau. Takže ležíme v posteli, Staník přijde v pyžamu, koukne na maminku a povídá "čau". Takhle napsané to tak nevyzní, ale naživo je to boží.
Původně měl bý Staník na víkend u babičky, ale jen to slyšela teta Káťa, tak začala lobovat, že ho taky pohlídají, a že si bude hrát s Adriankou a Tadeáškem a že u babičky bude když tak jen spát.
Za poslední týdny se Staník kromě lumpáren naučil další věci. Třeba slovíčko "pomoc". Takže když s něším nemůže hnout, někam dosáhnout a podobně, začne se najednou ozývat volání "pomoc", "pomoc" a tak musíte jít a pomáhat.
Hody, hody doprovody, ano velikonoční pondělí je tu. A tatínek byl tentokrát lenivý, takže pomlázku letos neudělal. Hanba mi! Moderně bych se mohl holedbat, že jsme pomlázku outsourcovali, nebo děsně nemoderně, pokorně a narovinu říct, že jsem si pomlázku půjčil od Zdendy, který byl tak hodný a udělal jednu navíc.
