4. listopad 2012
Podzimní focení medvěda
To zase byla jednou povedená fotografická akce. Minimálně z pohledu zážitků, na které se jen tak nezapomíná. Celá akce by se dala nazvat jako "Focení medvěda bez medvěda, aneb když místo huňáče dorazí blizzard".
Ostatně už od příjezdu se to všechno začalo vyvíjet tak nějak jinak, než bylo v plánu. Cesta do penzionu Dudýnek, vypadala napínavě už při plánování příjezdu. Na webu naskenovaný a zakroužkovaný kousek mapy, kde v centru kroužku byly Kryštofovy Hamry, bez jakéhokoliv dalšího vysvětlení. Telefonní číslo, které není v penzionu, ale dovoláte se do Prahy. To slibovalo buď opravdu napínavou detektivní akci při příjezdu, nebo tak dobré navádění ukazateli, že více vysvětlivek není potřeba. Ukazatele se nekonali, ale penzion byl u hlavní cesty, takže najít šel docela dobře. A to i přes to, že posledních 20 km byla mlha hustá tak, že by se dala krájet, a nebylo vidět víc jak na 5 metrů.
Raroh Lovecký ve sněhové bouři
Zatímco páteční večer byla cesta plná nadšení z podzimních barev a očekávání skvělých barevných fotek s medvědem, sobotní ráno dopadlo úplně jinak. Přes noc nasněžilo cca 30 cm sněhu a my vyrazili na dvacet pět kilometrů vzdálenou benzínku, kde jsme se měli setkat s medvědářem. Pomalá jízda neprotaženou zasněženou silnicí v chumelenici vůbec neodpovídala tomu, že podle kalendáře byl teprve konec října. Navíc po příjezdu na místo srazu a nalezení mobilního signálu, který se v penzionu ani cestou příliš nevyskytoval, jsme se navíc dozvěděli špatnou zprávu. Medvěd nepřijede. První setkání se sněhem ho natolik znervóznilo, že ani ty největší pamlsky ho nepřesvědčili, aby vlezl do vozíku. Jenže co teď?
Na těžké objektivy musíte mít bytelný objektiv nebo statného asistenta
Naštěstí jsme s sebou měli sokolníka Honzu a jeho dravce. Dojeli jsme tedy přes zasněžené pole k místu plánovaného focení a pustili se do focení bílého Raroha loveckého, kterému sněžný háv vysloveně slušel. Podmínky k focení byly ale drsnější než letošní Focení dravců v arktických mrazech. Sice nebyla taková zima, ale teploty kolem nuly, husté sněžení udržující velkou vlhkost vzduchu a prudký vítr udělali své. Z focení se tak stalo mimo jiné prověřování odolnosti techniky a výdrže fotografů. Nebylo výjimkou, že celý fotoaparát i s objektivem byly kompletně zasněženy, sníh lehce poodtál a foťák tak vypadal jak po koupeli ve vodě. Vítr poté vodu zmražoval a začínali zamrzat tlačítka a další ovládací prvky.
Luňák Hnědý v podzimním zimním prostředí
Nafotili jsme si ještě Luňáka hnědého a kromě focení fotky pro časopis Foto, kterou jsem pobavil všechny přítomné, jsme se přesunuli kousek dál k focení lišky. Poloochočená liška se při pohledu na bandu omrzdlých fotografů plašila a prakticky zkoušela všechny možnosti úniku. O nějakém rozumném pózování, nebo výměně vodítka za tenčí se tak nedalo ani hovořit. Vymrzlí jsme se tak vydali na zpátky na penzion. Tedy vydali, chtěli jsme se vydat. Ovšem zatímco cesta zasněženým pole sem šla dobře, zpátky už to nešlo. A tak jsme prověřili i pohon 4x4 a užili si tahání dodávky přes hluboce zasněžené pole. Výsledné zasněžení tlačících fotografů od kol auta, přetržené jedno lano a smrdící spojka Subaru se nakonec neminuly účinkem a dodávku jsme přes půl kilometr zasněženého pole protáhli.
Subaru projede všechno - dodávka ne.
Foto: Peter Krejzl
K obědu nás čekali jahodové knedlíky. No knedlíky, spíš knedlíčky. 5 miniaturních jednohubek by bylo možná vhodných jako dezert, ale ne jako hlavní jídlo bez polévky pro bandu chlapů zmrzlých z té venkovní sibiře. Tomu říkají plná penze. Navíc večerní "bramboráčky", byly opět bez masa a šlo jen o přílohové bramboráčky. Jako kdyby nám dali k večeři jen samotnou rýži, nebo bramborovou kaši. Hlavně že v pátek bylo první co se stalo, že nás ještě před ubytováním zkasírovali. Asi věděli proč. Navíc paní co se o nás starala ochotností zrovna nepřetékala, obsluhovali jsme se napůl sami, Free-Wifi zone, fungovala tak báječně, že internet jsem zprovoznil po hodině snažení a ostatní museli stát na chodbě na jediném místě, pokud chtěli mít signál. Aspoň, že byla vedle hospoda, kde vařili a mohli jsme se tak po celém dni pořádně najíst. Penzion Dudýnek v obci Kryštofovy Hamry tak silně nedoporučuji, byli jsme tam hodně nespokojení.
Poloochočená liška, co vůbec nechtěla pózovat
Odpoledne po "vydatném" obědu, jsme si dali focení letovek Puštíka a pár pózovacích fotek a totálně vymrzlí jsme se vrátili na tu "báječnou" večeři. Na druhý den sice byla jistá šance, že se medvěd ukáže, ale ani druhý den se ho nepodařilo dostat do auta. A tak jsme vyrazili z hor dolů k Mostu na focení k lomu. Jakmile jsme sjeli dolů, objevili se opět podzimní barvy a nezasněžená krajina. Nicméně focení v lomu nebylo ono a tak jsme nakonec pořádně fotili hlavně letovky s Výrem. To jsem si zvlášť užil, díky tomu, že se mi zamlžil hledáček, a protože jsem nemohl přijít na to jak očnici sundat a vyčistit, fotil jsem to vše poslepu. Nic než bílá mlha v hledáčku zkrátka vidět nebyla. Pověstnou tečkou na závěr byl závod, který se běžel v místech kde jsme fotili. Takže běžci, psi, zkrátka všechno co Výra mohlo stresovat. Nikdo z nás už neměl moc sílu ještě něco zkoušet a focení jsme tím ukončili.
Cože? Jsem zvědavý! - Puštík obecný
Podmínky byly drsné, ubytování taky, ale nakonec se pár fotek opravdu povedlo. Parta kamarádů byla fajn a protože nešlo o žádný workshop, ale spíš o takový pokus o focení na novém místě, takže to nakonec nedopadlo tak zle a rozhodně budeme mít dlouho co vyprávět. Jak už to tak bývá, čím drsnější podmínky na místě, tím déle se na to pak vzpomíná a vypráví se o tom. Jen toho medvěda by to příště opravdu chtělo přemluvit :).
Výr velký focený zamlženým hledáčkem naslepo.
Fotogalerie - Dravci v Krušných Horách
{phocagallery view=category|categoryid=68|limitstart=0|limitcount=0}
