9. listopad 2012
Z deníku otce: A kolotoč se točí
Během týdne si Staník piloval k dokonalosti propínání do mostu, zvláště při přebalování. No a my zase techniku jak ho přebalit, když udělá most a začne odtahovat plínku nohama. Zatím to probíhá tak, že jednou, dvakrát udělá most, tváří se nadšeně jak mu to jde, načež přichází chvat s připevněním plínky. Bereme to jako takovou společnou přebalovací hru.
Objevil jsem novou fintu jak prcka rozesmát. Stačí mu dát pusu ke krku a dělat bzzz, bručet nebo vydávat takové to prdění pusou. Nejspíš ho to lochtá, protože se vždycky rozesměje a občas přímo rozchechtá.
Docela nás dostalo, když během večeře ležel v postýlce měl puštěný kolotoč a najednou změna melodie. To bylo divné. A za chvíli ticho. A pak rána do plastu a zase hudba, ale jiná. Nakoukli jsme do postýlky a u tlačítek pro hudbu kolotoče vidím jak se míhá noha a do toho slyším jak si Staník něco houká. A bác ho nohou do tlačítka, načež se kolotoč vypne. Chvíli nic, pak se zase objevila noha, máchnul s ní do nějakého tlačítka a hrálo to. Nakonec to vypadalo, že chce konkrétní melodii, protože to zase vypnul a šmátral znovu nohou. Ale nějak se mu nedařilo zmáčknout čudlík. Chvíli nic a pak vzteklé kopnutí ... to je ta rána do plastu. A zase už to hraje. Nakonec si naladil melodii co mu vyhovovala a začal si do toho něco žvatlat. Výborné, my jsme úplně zapomněli na snídani a výborně se bavili. No a od té doby si ten kolotoč občas takhle sám pustí, nebo změní melodii. Dokonce jsme viděli jak už tam zkouší šmátrat i rukama, šikula jeden.
V úterý jsem jel pogratulovat sestřence k promoci a Staníka jsem vzal samozřejmě sebou. A tak jsem "znovuobjevil" cestování tramvají. Už když jsme na Andělu nastupovali do tramvaje, tak ke mě přistoupila jedna paní a povídá, takhle ne, musíte pozadu, to se pak vy i ten kdo vám pomáhá nemusí tolik shýbat, takhle to dělají maminky s kočárky vždycky. Léty prověřená praxe. Pak jsme vystoupili, potkali příbuzné a promovanou sestřenku, gratulace, trocha focení a protože tam byla i Majdalenka v kočárku, tak odjezd tramvají byl už se dvěma kočárky. Aha, sestřenka mává na řidičku tramvaje ... no jo to se vlastně má dělat. Tak jsem tedy taky mával o stošest. Pak vystupujeme a ona mačká tlačítko a já už si připadám jako naprostý blbec. I na tohle jsem zapomněl. Holt jízda tramvají s kočárkem po tolika letech a první se Staníkem. Pro příště už budu vědět. Aspoň že jsem věděl, do kterého místa v tramvaji se s kočárkem nastupuje.
Po čtvrtečním běhání, jsem ještě chvíli chodil s chariotem venku, pro nákup večeře a pomoc Lucce s Avon stánkem a tak. Protože byl Staník vzhůru otevřel jsem mu pěkně přední část, aby viděl kolem sebe i když je tma. Jak si tak jedeme, začal si najednou broukat a povídat se značkami a sloupy po cestě a pak začal brbláním a to už mě rozesmálo, protože to znělo podobně jako brrm brrrm, ne že by to dělal cíleně, ale znělo to jak kdyby si tam hrál na auto a dělal jeho zvuky.
A na závěr v pátek přijedu z focení veverek a on si hraje na dece kousek od postele. Otočí se na bok, tak že je břichem opřený o čelo postele, a v záklonu si hraje s hračkama na hrazdičce. Během posouvání po dece to udělal několikrát a očividně se mu to líbilo, díky opoře se nemusel tolik snažit na tom boku udržet. Už jen čekám, za jak dlouho se přehoupne a přetočí se až na břicho. Prý to ale od prvního otáčení se na bok ještě nějakou chvíli potrvá, tak uvidíme.
Já si zatím trochu zdřímnu, ale chobotnici si radši podržím, co kdyby chtěla z kočárku utéct.
