21. listopad 2012
Z deníku otce: A nebudu spát
Na neděli Staník ukázal co to znamená být rozmrzelý a nespat. A tak jsme v noci moc nespali, zato hodně utěšovali. Když jsme pak ráno s kruhy pod očima a sirkama v očích vstali, spokojeně si na chvíli usnul. Klasika.
To je jasné musí se dospat a být svěží na další pruzeníčko. Takže většinu dne spíš zlobil a byl protivný, pokud tedy zrovna nebyl na procházce. Ovšem jakmile jsme přijeli od babičky s dědou domů najednou z něj bylo rozzářené miminko. Že už by začínal vnímat rozdíly, doma a jinde? Nevím, každopádně se určitě těšil na svůj kolotoč. Hned jak si užil koupání, tak si s radostí kopal do tlačítek, zapínal a vypínal kolotoč, přepínal melodie a tvářil se jako nejhodnější děťátko pod sluncem.
Zdá se, že si taky vymyslel novou prdící hru. Poslední dobou pokaždé, když ho vykoupu a olejuju ho na přebalovacím pultu, tak jakmile ho otočím na bříško, abych mu mohl mazat záda, tak mi naprdí do obličeje. Respektive prdí směrem na mě a já už obvykle vím, že nemám mít obličej moc blízko. U toho si začne máchat rukama asi ve snaze lézt kupředu a občas přidá i nějaké to povídání. Tak si nejsem jistý, buď s radostí komentuje další prdící zásah a nebo se strašně podivuje, že ten raketový pohon nezabírá a nezabírá.
Taky nám nejspíš začínají pobolívat dásně. Jinak si to častější plakání a nonstop ruce nebo hračky v puse neumíme vysvětlit. Naštěstí mám novou utěšovací metodu, stačí si sednout k počítači dát si Staníčka na klín a pustit videoklip gangnam style. Mrňous kouká, já s ním blbnu a tančím podle klipu a klidně to takhle vydržíme dokola i půl hodiny. A to dokonce i když je hladový a nemůže se dočkat mlíka. Zkrátka první oblíbená hudba.
Kuk táto, já jsem se ti kráááásně vyspinkal? Co ty?
