18. prosinec 2012
Z deníku otce: Alpské dobrodružství
Nachýlil se konec týdne a přišlo to. Staníkova první velká cesta do hor. Vyrazili jsme totiž do tyrolských alp na lyže. Mrňouska nám bude na svahu hlídat babička, zatímco rodiče si budou užívat zimních radovánek.
Balení na cestu je snad horší, než pro 4 lyžaře, konečně tak zúročím léta praxe v tetrisu a po několika pokusech naskládám veškerou bagáž i s kočárkem do auta tak, aby se dal kufr zavřít. Kde máme ty housky k řízku, ptá se maminka. Ale ne! Samozřejmě v přepravce, která je nejvíc vzadu a vespod. Takže znova do kufru a další hra na skládanou. Nakonec přeci jen vyrážíme a jsme zvědaví, jak bude Staník zvládat cestu. přeci jen je to cca 670 km, tedy odhadem něco kolem 8 hodin cesty i s kojením.
Cesta je celkem na pohodu, Staník buď něco žvatlá na babičku ale spíš většinu času spí. Samozřejmě si vyžaduje přestávky na jídlo a protažení. Přebalování je samá legrace. První přebalování u Mc Donalda na Rozvadově. Staník se usměje na maminku. Asi má radost, že se může protáhnout, myslí si. V tu chvíli ji ovšem prcek s veselým výrazem počůrá. Důvod jeho úsměvu má tak jasné vysvětlení. Za takovou legraci mu ta gymnastika před výkonem jistě stála :).
Další cestovní přebalování je kdesi v restauraci v Německu. Klíč u obsluhy si vyžádáme snadno, i když si zrovna nemůžu vzpomenout jak říct německy klíč a vysvětlit, že tam nemají otevřeno. Babička si zatím bez znalosti němčiny před dveřmi popovídá s nějakým německy mluvícím dotěrou a vůbec netuší o čem. My máme přebaleno tentokrát bez úhony rodičů a může se pokračovat. Nakonec si ještě Staník vyžádá kojení asi 10 km před cílem, když musím zastavit na benzíně, kvůli výměně žárovky. Samozřejmě jde o nejstudenější a největrnější část cesty, to aby se mi dobře montovalo.
Jakmile dojedeme a ubytujeme se, tak je Staník v sedmém nebi, že se konečně může protáhnout a navíc spaní mezi rodiči na velké posteli, to je panečku něco. Samozřejmě si ten uličník, vyžaduje pozornost. Takže jakmile se ke mě Lucka na chvíli přitulí, už začne drze kňourat, že on je tam jako taky a že ho s tulením nemáme zanedbávat. Rošťák jeden.
Ráno bychom se kochali výhledem na hory. Kdyby ovšem hory byly vidět. Vše tone tak nějak v mlze a mracích, chumelí a už je jasné, že dneska to tedy nebude ideální lyžování. A taky že ne. Babička statečně vyjede s kočárkem lanovkou nahoru, i když se bojí výšek, naštěstí přes mlhu moc nevidí v jaké výšce je. No a my na sjezdovce nevidím nic. Je taková bílá disperze, v které není vidět terén a tak netrvá dlouho a v místě kde čekám hup dolů je naopak boule nahoru a už ryju 15 metrů obličejem ve sněhu. Mít na konci v puse mrkev, tak vypadám při vstávání jako oživlý sněhulák. Nově seřízené vázání na lyžích jsem tedy vyzkoušel, funguje na výbornou :).
Kvůli počasí tak první den celkem brzo ukončíme, babičce je už stejně zima a Staník ten to celé prospal. Asi otrava kyslíkem :). Maminka jede s babičkou dolů lanovkou, já se trápí na ledových plotnách sjezdovky. Mlha se na cestu dolů částečně rozplynula a tak babička vidí cestou dolů, kam až to vyjela. Protože si ale daly před cestou dolů s maminkou bombardíno, nemůže jí podobná výška rozházet.
Babička si užívá velehor a Staník chrní v kočárku.
