10. únor 2013
Z deníku otce: Babička na návštěvě
Přijel se na nás podívat babinec. Tedy vlastně tři děvčata, babička, teta Anetka a sestřenka Adrianka. A protože je babička, co se dochvilnosti týká, celý tatínek, tak plánovaná dopolední návštěva začala už po obědě.
Předtím jsme ovšem pustili do domu úplně cizí osobu, která zazvonila a já v domění, že už návštěva dorazila jen zvedl interkom a se slovy "tak já zvoním" pouštím vstupní dveře. Reakcí "dobrý den, děkuji", mi došlo, že to asi není očekávaná návštěva. Stále nikde nikdo a Staník už měl hlad. Takže jsme se pustili do ohřívání oběda. Ve chvíli kdy mám na ruce Staníka, protože se rád dívá jak mu připravuju bašta, ohřívám mu jídlo a do toho dávám vodu do rychlovarné konvice na čaj, tak telefon. Volá maminka, že během chvíle dorazí kurýr s Avonem. Prima. Vyndavám jídlo z ohřívadla jednou rukou, druhou připravuju čaj, třetí držím Staníka a čtvrtou mu chci nandat bryndák ... ano ti pozornější si všimli, že z otců se někdy stává chobotnice. A protože mám ještě čtyři z osmi chapadel volných, vůbec mě nerozhodí zvonek. Kurýr! Takže Staníku do postýlky a moc neřvi, jídlo bude za chvíli. Vyzvedávám krabici, do toho přichází akorát návštěva, zkrátka skvělé načasování. Staník předvedl babičce svoje první slůvko "Ham" a babička s ním pak na oplátku dělala letadlo.
V sobotu jsem si vyrazil fotit trénink rallye závodníků, takže jsem celý den trávil ve sněhu a závodníci na pneumatikách s hřebíky se ze mě snažili průjezdy v zatáčkách udělat fotografujícího sněhuláka. Večer nás čekala vánoční besídka s kamarády. Ne, nezbláznil jsem se. Opravdu vánoční besídka v únoru. Už před časem jsme se rozhodli, že pořádat ji ve stresu před vánocemi, zvlášť když jediný volný čas využíváme raději na lyžování, nemá smysl. Takže tradiční setkání pořádáme až po vánocích, ale název "vánoční besídka" jí zkrátka zůstal. Staník byl trochu rozmrzelý, přeci jen vyráželi jsme dost pozdě, když už většinou usíná v postýlce. Cestou si odpočinul v autosedačce a na besídce v hasičárně hned dostal baštu, takže pak už byl krásně usměvavé a spokojeně společenské miminko. Nakonec usnul v kočárku. Jak si tak sedíme kousek od něj u stolu a vedeme společenskou debatu, najednou se kočárek sám od sebe rozjede. A nebylo to počtem vypitých piv. Skáču po kočárku zastavuju ho a koukám co se dějte. Jak se v rámci spánku převalil, tak kočárek zřejmě na nerovné podlaze se sám rozjel. Takže pro jistotu zabrzdit a vysvětlit kamarádům, že ten kočárek opravdu není na dálkové ovládání. Že by to ale nebyl občas špatný nápad.
Koukej táto, my si s babičkou hrajeme na letadlo
