17. únor 2013
Z deníku otce: Banán to je bašta
Rýmička se ve středu jevila jako mírná až mizivá, takže jsem nakonec se Staníkem na druhé plavání vyrazil. Ve sprchách trochu zlobil, ale jakmile jsme prošli turniketem a uviděl bazén, tak jak kdyby do něj pustili proud. Zkrátka bylo vidět jak se na tu zábavu těší.
Lekce plná říkanek probíhala podobně jako poprvé. Když jsme "vyčarovali" míčky na hraní, tak Staník opět nejevil zájem a když mu lektorka zkoušela dát míček do ruky, tak místo aby koukal po míčku, dělal na ní ksichtítky. Nakonec si milostivě jeden nechal dát k puse na ožužlání. Ovšem o něco později, když se rozdávala taková pěnová kousátka, tak Staník opět bez zájmu o kousátko, zato s testováním dalších nových grimas na lektorku. Nakonec jsem kousátko dostal já. Do ruky! Po zbytek lekce o něj prcek nejevil zájem, takže jsem ho nakonec doslova nechal plavat. A lumpík si do konce lekce raději žužlal ruku. V rámci osmělení, jsme měli lehce polít hlavičku a pak jsme při hře na "plavání" do kruhu byli polívaní takovu dětskou konývkou přes hlavu. Dostali jsme pochvalu jak mu to jde a nevadí mu to. Nechtěl jsem lektorce kazit radost, tak jsem radši nezmínil, že ve sprše s ním chodím pokaždé pod proud vody všetně hlavy a že nějaká konývka se s tou sprchou opravdu nedá srovnávat. Závěrečné saunění bylo prima a kdybych po koupání nezapomněl Staníka namazat krémem, tak bych to zvládl na jedničku. Samozřejmě na mě ten krém musel vykouknout z tašky, až když jsme byli oba dva oblečení a prcek řvoucí hlady by pro další svlékání a krémování rozhodně neměl pochopení.
Doma dostal za odměnu, že mu to v bazénu tak šlo, novou baštu. Rozmačkaný banán. Nejdřív se na to tvářil, co že mu to jako zkoušíme dát a kde je jako nějaká ta přesnídávka. Nakonec ho ale zbaštil a vypadal, že si docela pochutnal. Což se ověřilo druhý den, kdy dostal rozmačkaný banán s jablkem a ten náš otesánek v takhle rozmačkaném stavu zblajznul celý banán a celé jablko.
Otáčení na bříško, na přebalovacím pultu, ve chvíli kdy se mu dávají punčocháče už bere spíš jako rituál, než jako něco čím by nás chtěl překvapit. Takže vymyslel novou hru a vyzkoušel ji poprvé tentokrát na maminku. Uprostřed přebalování s ještě neutřeným zadkem celým od hoven se rozhodl otočit a zamatlat co se dá. To celé ve stylu: "Ukaž jak zvládneš tohle! No jen se předveď!". Podle reakcí maminky zoufale volající o pomoc, se mu parádně povedl moment překvapení. Už jen proto, že maminka zrovna neměla po ruce dost rukou, aby držela nožičky, snažila se ho nenechat otočit, držela vlhčený ubrousek na utření, utírala ho, nenechala spadnout pokaděnou plínu na zem či na sebe, nenechala ho do ní spadnout a zároveň se pokoušela udržet přebalovcí pult bez nutného zásahu sprchovačně-desinfekčního týmu. Hra se setkala s úspěchem, protože i když se nám povedlo tohle kolo vyyhrát, tak Staník od té doby sem tam zkouší odvetu. Zatím bez bodu, ale nevím nevím jak dlouho nám zůstane skóre s čistým štítem.
Koukej táto, dávám mamince pusinky. Ale ještě mi to moc nejde, takže to vypadá, že jí chci sníst.
