19. září 2012
Z deníku otce: Bruslení s chariotem
Po ranním kojení Staník zkoušel nebýt hodné miminko. Ale přesvědčil jsem ho, že si to má rozmyslet. Takže nakonec to se mnou ještě v osm ráno na "chvilku" zalomil. Vstávali jsme tak v mimořádně optimistickém čase kolem půl dvanácté.
Po tak dlouhém spánku je jasné, že probuzení bylo hlady. Mrňous dostal svojí dávku plnotučného a my mohli řešit co bude k obědu. Maminka má pořád rýmu. A tak máme k obědu nudlovou polévku. Pak mi oba dva zmizí na návštěvy a procházky. Vrací se, až později odpoledne, abych mohl vyzkoušet místo běhání, taky bruslení s tím naším vozítkem.
Díky "báječnému" vylepšení takzvané zlaté bruslařské stezky na Vysočanech, je most za několik milionů k ničemu, protože se tam teď staví dům. Pro cyklisty docela dobré, mají tam takový tunýlek na kolo. Pro nás rodiče se sportovními kočárky zde ale začíná speciální disciplína. Jízda s kočárkem pozadu na zadních kolech schod po schodu nahoru ke stezce. Napadá mě jediný název pro toto sportovní odvětví: "Drncaná". Ale ne, že by to toho našeho rošťáka dostatečně udrncalo. Jen si sednu na lavičku, abych si nazul brusle, už brečí, co že jako stojíme a jak to jako myslím s tím sportováním, když on se pak vůbec nehýbe.
Nakonec ale přeci jen vyrážíme a je to prostě paráda. Připadám si jak když před sebou řídím rolls royce. Všechno pocitově takové fortelné, je to hodně jiné než při běhu, ale jedním slovem paráda. Hodně to ale časově natahuju a tak ke konci už mám pasažéra vzhůru s kňourajícím dožadováním se občerstvení. Ale nakonec se nerozeřve, pro tentokrát jsem se z toho vydrncal jen tak tak.
Večerní koupání taková klasika, spousta úsměvů při koupání, roztomilý kukuč při sušení a jakmile je čistý, voňavý, usušený a skoro celý namazaný olejíčkem tak počůrá sebe, mě i osušku. Podle spokojeného výrazu to plánoval celou dobu a nejhorší bylo zřejmě vydržet nečůrat už do vaničky :).
Závěr dne je naprosto dokonalý. Už jsem zapisoval, jak po každém svém kýchání houkne, jakože na zdraví. Tak dnes, šero v pokoji, je skoro půl jedenáctá, Staník už dávno leží v postýlce a podle ticha to vypadá že spí. Pokoj ozařují jen obrazovky dvou počítačových monitorů. Lucky rýma se ohlašuje jedním silným kýchnutím a hned na to se z postýlky ozve "hoouuu". Tak on už houká na zdraví i po cizím kýchnutí, no to je teda fór!
No to jsem blázen, prý pasu koníčky a přitom tu v dohledu není ani jeden kůň.
