3. prosinec 2012
Z deníku otce: Co je s tím vysavačem?
Jak jsme dojeli na víkend k babičce a dědovi tak klasika. Staník zase moc nespí. Nějak mu ta postýlka nesedí nebo co. Možná je zvyklý na tu svojí, kde nemá tolik průhledná nebesa a tak ho míň ruší okolí, nebo se prostě cítí nesvůj, že není ve svém.
Takže klasika, jeden den venčí prcka babička se sestřenkama, druhý den babička s dědou. Při prvním venčení dospáváme noční spánkové ztráty. Druhý den dospává jen maminka. Já bych rád dospával znovu, jenže musím jít běhat. Jinak Staník samozřejmě lumpačí, mazlí se o sto šest a když mu nejde usnout nechává si zpívat písničky od sestřenek. Prostě víkendová pohoda.
Pondělí je proti tomu o dost veselejší. Nejdřív nám maminka zase frnkne někam s Avonem a tak se zabavujeme po svém. Sestavím takový provizorní domácí fotoateliér, že uděláme pár prima fotek. Jenže Staník má jiný názor. Takže místo usměvavých fotek jsou převážně uřvané fotky. Nakonec dorazí maminka a já si říkám, po nakojení s plným žaludkem bude vysmátý a to se to bude fotit. Chyba lávky, Staník se nají a chce spát což dává najevo hlavně dalším řevem. Samozřejmě až po tom, co ho zase převléknu do věcí na focení. Tak zase nic.
Odpoledne má mamince přijít návštěva. Takže hrrr na úklid, naštěstí beze mě, já jsem si už uklidil svoje. Tedy ten pokoj "po výbuchu", když jsem lehce přeházel půlku pokoje, abych měl ten fotící ateliér. Maminka se chápe vysavače a nějak nejde. Vysavač zrovna extra netáhne. Že by pytlík ve vysavači? Tak mění pytlík za mé asistence, protože vyměnit pytlík ve vysavači je věda a to bez nadsázky. Nakonec je pytlík vyměněn, cítíme se div ne jak po úspěšném vypuštění družice na orbit a může se pokračovat. Maminka zapíná vysavač, sundá vlasy z vysávací hlavice a vysává. Tedy vysává ... nevysává! Ono to zase netáhne nebo co. Takže důležitá kontrola, sahá na hlavu vysavače jestli saje. Nesaje! Kouká, rozhlíží se čím to může být a potom co zacvakne se smíchem hadici do vysavače to opravdu začíná luxovat :)
Večer si jdu ještě s prckem na procházku a pak po nakojení by měl spát. Ale nechce usnout a řve. Pochovat? Nic! Pustit kolotoč? Nic! Povídat mu něco u postýlky a hladit než usne? Ani prd! Nakonec tedy kontroluji plýnku, radši v šeru, abych ho moc neprobral. No zase tak plná není, beru novou plínku ... hmm bylo tu na podložce předtím takhle vlhko? No zpocený nebyl. Že by to ten lump ... ? Kontroluju vykasané pyžámko, nohavičky má suché, takže asi v pohodě. Ok, snad dobrý, otřu ho vlhkým hadříkem, asi se jen tak trošku učúrnul, nebo měl mokřejší plínku než se mi zdálo ... tak moment, je to takhle vhlké od ubrousku nebo ne? A co ty záda? Mokrá! A to pyžamko na zádech je durch, safra ten lump! Takže on si to nějak načůral po záda. Co se dá dělat, čeká ho sprcha a čisté pyžamko. Jenže není žádné vyžehlené. Maminka vyloví takové se zvláštním zapínáním. Nahoře u krku a pak dole u nožiček. A leze se do toho jako jak? Zřejmě jako do tubusu :). Tak to má na sobě, ruce do rukávů, nohy do nohaviček ... a už je jasno. Vyrostl z něj! Co tedy máme na skladě dál? Pyžámko s bééruškama. To asi šila babička ještě na nás, povídá maminka. Pyžámko je pěkně na zip, ale Staník má plýnku, takže úraz šulínka nešikovným tatínkem nehrozí :) Ruku do rukávu, nohu do nohavice, safra safra, druhý rukáv je nějak daleko, to bych mu vykloubil ruce. A koukám, že ten dlouhý rukáv na Staníkově ruce je spíš krátký rukáv. Takže i z tohohle vyrostl, paráda! Nedá se nic dělat dostane nevyžehlené.
Podle Staníkova rozzářeného výrazu mám ale jasno. Tenhle čůrací trik si připravoval jistě celý den, brečení ze sebe tlačil, dokud jsem ho nevzal na přebalovák a rozjásanost ve chvíli kdy jsem zjišťoval jestli to zčůral nebo ne hovořila za vše. Navíc oddálil spaní o další kus. Já spát nebudu rodičové! Tůůůdle :)
Tomu říkám parádní závěr dne, takže pusu mamince a tatínkovi na dobrou noc a už je hodný v postýlce. Taková hra s rodiči se zkrátka občas skvěle vydaří.
Tohle je moje maminka, ta nejlepší na světě.
