22. září 2013
Z deníku otce: Dobrou noc
Maminka se rozhodla naučit naše dítko, že má usínat samo v postýlce. A světe div se, ono se jí to povedlo neskutečně rychle. Položila ho do postýlky, zavřela dveře a nechala ho řvát. Ať se uřve a usne. No jo, jenže já jí neposlouchal, když mi o tom říkala.
Takže o chvíli později jde kolem ložnice, vidí jak ležím se Staníkem v posteli a snažím se ho uspat "tradičním" způsobem. "Co to děláš?", ptá se. No brečel, tak ho uspávám ... hmm, ale on dneska usíná sám. No nic, takže ještě jednou řvavá scénka, tentokrát s již informovaným tatínkem. A do patnácti minut klid a spal. Nám se tedy odolávalo jeho řevu docela snadno, měl totiž další takový svůj den "na zabití". To zkrátka řve, vzteká se bez důvodu a nejspíš zkouší co vydržíme. Ale po takovém dni "hoďte někam to řvoucí dítě, já chci aspoň trochu klidu a ticha", je večer na učení samostatného spánku přímo ideální. Překvapivě tohle Staník pochopil jedna dvě, další den totiž usnul bez řevu, jen popadnul do náruče plyšového pandu, kouknul na mě a o něco později usnul. Takže buď máme na usínání opravdu šikovné dítě, nebo má radost, že rodiče konečně večer přestali prudit s mazlením a on může konečně usínat v klidu.
Výlet za babičkou a dědou byl tentokrát spojený se seznámováním se s nově narozenou Staníkovou sestřenkou Stellou. A zatímco já pomáhal s prvním koupáním, tak Staník pomáhal o patro výš babičce ... s ujídáním buchty. Jinak celkem poklidný víkend, kdy se rodiče mohli konečně dospat po tom stěhovacím maratonu a Staníkově týdenním průďořvaním.
A jelikož se o víkendu Staník bezúspěšně snažil utrápit a utahat mi počítačovou myš, po návratu se mu hned v pondělí povedlo mnohem úspěšněji vytunit můj tablet. Zataháním za napájecí kabel ho poslal displejem pěkně na zem a přidělal mi tak na něm spoustu okrasných linek. Broušené sklo alá Bohemi Crystal sice nevzniklo, ale skoro. Takže experimentálně ověřeno, živostnost tabletu v přitomnosti malého dítěte je tak 4 měsíce.
Ani hnout! Mám v ruce myš a neváhám ji použít!
