17. červenec 2013
Z deníku otce: Dětské hřiště
Usoudili jsme, že už je Staník dost velký na to, abychom ho brali ven nejen na deku, ale zkusili i dětské hřiště. Zrovna letos nám v parku otevřeli nové hřiště pro nejmenší, takže cesta do parku vedla právě tam.
Dětské hřiště kromě písku a malé klouzačky, má taky takové provazové prolejzačky a hlavně houpací zvířátka. To bylo první co jsme se Staníkem zkusili. Nejdřív jsem ho dal na to nejmenší a zkoušel pohoupat. No tedy já nevím kdo to navrhuje a jestli je to proto, aby si na tom ty malé děti nic neudělaly, ale ten nejmenší houpací koník zkrátka nejde rozhoupat. Respektive jde, ale hodně hrubou silou se vychýlí sotva o pár centimentrů. To není vůbec žádná zábava. Rošťák si na tom spíš tak sedí a já zkouším, jestli to opravdu nemá skoro fungovat, nebo jestli je tam nějaký bod zlomu, který neznám a jakmile ho překonám vystřelí mi to dítě jako katapult. Nakonec jdeme na větší zvířátko a to už je mnohem lepší. Staník sice nedosáhne na stupačky pro nohy, zato se ale může lehce houpat.
Skluzavka se podobně jako v bazénu příliš neshledává úspěchem, takže nakonec skončíme u provazové prolejzačky. Botičky jsme samozřejmě nechali doma, takže ťapká na podložce, co je okolo prolejzačky, v ponožkách. No je tam podložka, ale ta je tam proto, abyste na tu spoustu písku a špíny líp viděli. Takže kdyby se někdo, třeba doma u pračky, ptal jak jste k tak špinavým ponožkám přišli, budete přesně vědět.
Táto, dobře se dívej jak toho divokého mustanga zkrotím
