9. září 2012
Z deníku otce: fitMami
Po "odpočinkovém" dni plném nakupování tu máme sportovní den. Maminka se jde školit na instruktorku fitMami. Což je cvičení s dětmi a kočárky. To abych nemohl říkat, že s mrňouskem sportuju jen já.
Protože je to, ale na celý den a ve chvílích teorie je potřeba aby se o Staníka někdo postaral, vyrážím s nimi jakožto chůva. Můj plán je jasný, vezmu si foťák a knížku. Když budu mít Staníka na starost, tak si půjdeme zaběhat a třeba dáme i nějaký ten rekord.
Cvičení začíná slibně, běhá maminka, cvičí s kočárkem a střídá se s ostatními maminkami v útěšování svých ratolestí, které se na střídačku probouzejí a brečí. Během cvičení se sice děti zabaví, ale i tak většinou aspoň jedno chce mámy pozornost. Cvičení ja na to samozřejmě uzpůsobeno, takže s případným utěšováním, chováním nebo i kojením v rámci lekce se počítá. Po první ukázkové hodině natává čas na teorii, já odkládám foťák, převlékám se do běžeckého a hurá se Staníkem na trať. No na trať. Den předtím jsem nic moc slibného v mapách nenašel, ale cestou jsem viděl znčené cyklostezky, tam by to mohlo jít. A taky že jo! Krásně si užijeme kolem 40 minut běhání kolem rybníků a pokořujeme nový rekord. 5km je za námi! Přijíždíme k McPrsu tak akorát, jen maminka se jako "drive in" moc netváří, takže nakonec Staníka z toho kočárku přece jen vyndám. :)
Po oddechové chvilce u knihy se účastím teoreticko-praktické části o držení dětí a toho, co se v které fázi vývoje s dítětem smí nebo nesmí s ohledem na sport ... No dobře, tak já tedy s některými těmi sportovními pozicemi ještě zkusím počkat no. Pohupování instruktorky s naší ratolestí v náruči je úžasné, kluk za chvíli z rozmrzelého řevu usíná. Když si ho přebírám, mám s ním prý houpat podobně. Tedy houpat, držet v náručí a dělat takové rychlejší dřepy ... cože? Po tom mém rekordně dlouhém běhu, kdy jsem rád že vůbec chodím? Proč já jen na tu výuku lezl!
Závěr už probíhá bez nutnosti mé pohybové aktivity, takže si jen v klidu fotím a pak vezu rodinku domů. Kudy? Ne přece přes babypark, když jsou ještě stále ty dny Marianne ... grrr! Naštěstí dneska je tam jako vymeteno. Sice i co se zboží týká, ale náplně do koše na plenky tam přece jen měli. Takže už jen vykoupat, najíst a spát ... ale né, ty né táto, nejdřív dítě!
To si neumíte představit, jak takové cvičení v kočárku unaví.
