26. listopad 2012
Z deníku otce: Globusové šílenství
Já vím, že se blíží vánoce a obchody se začnou plnit šílenými davy. Ale proboha, vždyť ještě nebyl advent a byli jsme jen v Globusu nakoupit si trochu jídla. To teda bylo něco, že jsme rovnou nevzali nohy na ramena.
Mělo nás asi odradit už to parkoviště. Nikde se skoro nedalo zaparkovat. A když už jsme našli místo, neměl jsem v peněžence drobné na vozík. Ovšem ani to mě neodradilo a získal jsem vozík co fungoval bez mince. Chyba! Jen jsme vjeli do obchodu, no vjeli, pomalu se zapojili do vstupující kolony, tak jsme viděli davy lidí s vozíky, do toho v rámci "vánoční akce" mezi regály přidáno spousta dalších regálů a akčních boxů. Tedy totální neprůjezdnost zajištěna. Paráda, projet se nedá, lidi se pletou a jako bonus autosedačka nedrží speciálními prolisy na nákupním vozíku, protože Globus je má díky rukojeti atypické, takže o pár centimentrů tam sedačka prostě nezapadne. Nakonec končí Staník i se sedačkou přímo v košíku a tváří se jako že jsou dnes děti v akci :).
Když se konečně vystresovaní dostaneme k těm pár věcem co jsme chtěli a projedeme pokladnou, tak dokonce čekám frontu před dveřmi u východu. Fakt paráda. Pro uklidnění si maminka jede se Staníkem na návštěvu za kamarádkou a já si jdu zaběhat.
Neděli máme po dlouhé době opravdu odpočívací a flákací den. Staníkovi se povedlo přetočit se ze zad na bříško, sice s maličkatou dopomocí, ale to jen proto že se zaseknul o hrazdičku hrací dečky, takže další pokrok. Když už jsme u té hrací dečky, tak už zvládá sundávat nejen opičku, ale i zrcátko. A to je pořádný kus plastu. Nejdřív jsme mysleli, že do toho prostě mlátí ručičkou, dokud to nějak nevypadne. Ovšem v rámci nedělního lelkování, jsme ho pečlivě sledovali a on do toho párkrát plácne, co kdyby to náhodou chtělo spadnout samo od sebe, pak ale vezme zrcátko do ruky a pomalu s ním hýbe do různých směrů dokud zrcátko nevyklouzne z očka. Momentálně je to asi jeho největší zábava. Takže mu pořád vracíme zrcátko na hrazdičku a on jí během deseti sekund má zase dole. Je to náš malý šikula.
V rámci pravidelného koupání pokračuje mrňouskova hra "prdíme na tátu". Maminku to samozřejmě mimořádně baví, kluka otáčím na bříško a jak na mě otočí ty své dvě malé půlky tak už pouští prdíka. A poslední dobou to ještě tím svým žvatláním nějak vesele komentuje :).
Maminka mě se Staníkem ale taky dokáže pobavit. Sedím u počítače, maminka ho převlíká a najednou slyším "Ty jsi moje panenka se smradlavýma nohama". Ano, miminka jsou relativně voňavá, když zrovna nemají plnou plínu překvapení, ale tomu našemu teda po určité době zasmrádají nožky. Babička, když nedávno slyšela jak maminka říká v rámci povídání s miminkem říká "fuj tobě smrděj nožičky", tak se tvářila strašně pohoršeně. Protože miminka přeci nesmrdí a co mu to říkáme. Tak posledně si čuchla. "No jo!, Fakt mu smrdí", komentovala to poté. A bylo po pohoršení :)
Zajíček v své jamce ....
