16. říjen 2012
Z deníku otce: Hlídací expert
Dneska se mi při hlídání našeho rošťáka obvzláště "dařilo". Ale začátek se povedl mamince. Ráno v polospánku zaslechla dunění do plenek, a tak se probrala a šla hned přebalovat, aby se neopakoval trik s malováním hovínky po posteli rodičů.
Teď se prý bojí, aby si nevypěstovala podvědomou rekaci na jeho prdění a neprobouzela se u toho. Ještě, že mě takovéhle věci nevzbudí. Před snídaní jsem naházel Lucce do auta zimní kola, aby mohla jet do servisu na výměnu a pak, když odjela, mi začala hlídací šichta na plný úvazek. Od pondělí dáváme Staníka na hrací podložku na zem. Protože prý má mít pod sebou tvrdou zem, aby se lépe cvičil na obracení a měl pevnou oporu pod rukama. Důsledkem toho je, že vidí všechno z tak malé výšky, že se mu to nelíbí a vydrží si hrát o dost kratší dobu. Pak samozřejmě vyžaduje pozornost a musíme se mu věnovat.
Jakmile maminka odjela, tak jsem si liboval jak je Staník na podložce hodný a že si stihnu naskenovat a vytisknout co potřebuju. Ale ouha, jen jsem pustil scanner a tiskárnu už začal kňourat, postupné utišování a dudlíkování se zvrtlo v to, že jsem u něj asi hodinu seděl u podložky, povídal si s ním, chlácholil ho a jakmile jsem se zvednul tak jsem se musel vrátit, dát mu dudlíka a utišovat ho. Následoval trénink na bříšku a pak povídání si s tátou. Nakonec ještě kytara a zpívání. Pak nám volala maminka, jak to zvládáme, že to v servisu nějak trvá a jestli už nebrečí Staník hlady. Pochválil jsem nás jak nám to jde a že si pořád hrajeme a povídáme. Nicméně podle reakce, "aha já myslela, že ho dáš po chvilce hraní na podložce do postýlky aby spal", jsem pochopil, že jsem asi něco přeslechl. Ano dopoledne vždycky spí. Jenže mě to nějak ještě nepřišlo dost jako dopoledne. Takže dejte mi dítě na hlídání a já ho zabavím, aby nebrečelo. Že má spát? No to by se muselo chtít spát i mě, tak jak to děláme vždycky odpoledne, když zrovna neběháme. Takže dopoledne nic moc, no i když na druhou stranu po návratu maminky a nakojení usnul, jako když ho do vody hodí.
Večerní hlídání jsme zase měli s prckem absolvovat nákup, pověsit prádlo, a hádejte co? Neudělali jsme nic. Jak se za mamkou zavřeli dveře, když šla do fitka, tak Staník začal brečící etudu. Utišování, dudlíkování, uspávání, skoro hodinu nic. Pak se utišil, začal si důležitě cumlat prsty a mlaskat a napůl pospávat. Nakonec usnul. Budit jsem ho nechtěl, na prádlo zapomněl a když přišla Lucka domů, tak jsem si navíc ještě hrál na počítači hru. No, nebyla ze mě nadšená. Argument o dlouho brečícím dítěti odbyla ráznou větou "no jistě, když takhle brečí, máš vzít kočár a jít s ním ven, třeba na ten nákup". Dneska prostě všechno špatně. Ale dítko jsem zase uspal. A že spalo skoro až do půl 11. Dneska jsem byl zkrátka hlídací expert k pohledání. :)
Táto koukej, takhle se zvednu a ještě u toho zvládnu houkat.
