7. říjen 2012
Z deníku otce: Hmm hmm
Tento týden mi v půlce narušily dvě drobné mrzutosti. První byla bolavá kolena z běhu. Takže nucená pauza ve sportování, aby se nohy mohly lépe regenerovat. Jak moc to chybí mrňouskovi těžko říct, mě hodně, ale už zítra zase běžíme. Druhá bylo zjišťování zda jsem opravdu úředně na mateřské. Nakonec jsem se po několikadenních peripetiích s úřadem dozvěděl, že ano, ale že o tom prostě neinformují a peníze posílají se zpožděním. Zkrátka služby občanům jak se patří.
Dál už to byly ale jen samé radosti a pokroky toho našeho uličníka. Už se učí trošku víc pracovat s rukama, takže když mu strčím do ruky dírkatý míček, zvládne s ním chvíli mávat a někdy ho i zkoumá oběma rukama. Asi mu taky nastalo nějaké ochutnávací období. Všechno co se dá se snaží strkat do pusy. Chytne mě za prst a šup s ním do pusy, jestli náhodou nemá táta ty prsty chutnější než on. Deka už většinou nekončí nad hlavou ale v puse. Hadrové pleny to samé. A včera se naučil úplně nový trik. Kromě toho, že už dává ruce k sobě a zkoumá je, tak právě včera jsem si všimnul, že si dal ruce k sobě a propletl si prsty. No a co ho nenapadlo? Narval si takhle spojené ruce do pusy najednou. Paráda! Jestli takhle bude pokračovat bude mít tu pusu brzo od ucha k uchu nejen díky úsměvům :).
V rámci návštěvy babičky ukázal další novou věc co se naučil. Babička ho popadla do náruče, povídala si s ním a jak se na ní šklebil a dělal ty svoje opičky, tak jí rozesmál. No a jak se začala smát, tak to zase rozesmálo jeho a nejenom, že se usmíval, ale parkrát se zachechtal. Ve spojení s těmi jeho veselými škleby to vyvolalo další vlnu smíchu od babičky. A tak se spolu usmívali a chechtali snad pět minut.
Na závěr týdne jsem si odjel fotit ralley a protože je maminka zvyklá po ránu spát a odpočívat po celonoční kojící šichtě, tak polomrtvá únavou leží a spí. No jo, ale Staník je zvyklý si po ránu povídat s tatínkem. Ten je ovšem fuč. Takže houká a gestikuluje na maminku. Maminka v polospánku neschopná moc reagovat jen reaguje, takovým tím "Hmm, hmm", jakože vnímá, i když ve skutečnosti vůbec nevnímá. Jen vyluzuje hmm v předstírání že poslouchá. Jaké bylo ale její překvapení, když prcek místo houkání najednou začal odpovídat "hmm, hmm, hmm". Až jí to probralo. Tuhle ospalou komunikaci s překvapivým závěrem, mi pak po příjezdu z focení okomentovala jako rozvoj komunikačních schopností našeho mláděte. Takže super. Dneska ráno na mě syn hmmmká a houká dohromady. Už jen čekám, kdy začne zkoušet napodobovat moje chrápání.
Hele táto, když už takhle udržím míček tak můžeme jít na bowling!
