22. kvě 2013
Z deníku otce: Hod šavlí
V neděli jsem se Staníkem vyrazil vyzkoušet průjezdnost centra Prahy na kole s vozíkem. Maminka měla školení trampolínek na Andělu, takže ideální příležitost, jak ji překvapit, ještě si u toho zasportovat a zvládnout výlet.
Z Vysočan se nám jelo krásně až k Právnické fakultě. Staník měl od Karlína parádní výhled na řeku, ale hlavně na nábřeží bylo spousta parníků a loděk. No sice jsem si to zatím užíval mnohem víc než on, ale až trochu povyroste bude výlet tímhle směrem sázka na jistotu. Bohužel od Právnické fakulty, směrem na Anděl byla jízda spíš za trest. Davy památek chtivých turistů zabíraly celý chodník a na silnici jsem se v centru se Staníkem opravdu vydat nechtěl. Zpáteční cesta tak vedla přes Petřín, Letňany a dál už vyzkoušenou cestou ze Stromovky až do Vysočan. Jenom ten Petřín, ten mi dal. Asi ve třetině kopce jsem objevil značení cyklostezky a já trouba jsem se ho chytil. Nevím kdo tu stezku dělal, ale pokud hledáte tu nejprudší a nejstrmější cestu, kde ještě nejsou schody, tak zvolte cyklostezku. Ke konci nejen že jsem nemohl šlapat, už ani na nejlehčí převod, ale já pak neměl skoro sílu to kolo s kočárem zbylý kus vytlačit.
Pondělní koupání Staník zvládl s úsměvem a ještě si zlepšil výdrž pod vodou. Odpoledne jsme si šli zaběhat, ale po návratu, to zase byl situace. Maminka už byla pryč na cvičení a tak jsem byl na všechno sám. Staník byl opřený o postel a já si říkal, že si dám rychlou sprchu. Takže svlečený pobíhám po pokoji, a pak jak mířím do koupelny ještě na Staníka jukám a dělám blbiny, aby mu v pokoji nebylo samotnému smutno. Jukám zpoza dveří, Staník se chechtá, až se za břicho popadá, pak z toho chechtání začíná škytat. Ve chvíli, kdy naposled vykukuju, z toho škytnutí hází obrovskou šavli přímo na postel vedle peřiny. Sprcha se nekoná! Během chvilky nahatý držím v jedné ruce dítě, aby nešmatlalo v blitkách, druhou rukou se snažím zachránit peřiny a sundat poblité prostěradlo, aby to matrace nějak přežila. Do toho si užívám odér natráveného jogurtu. Staník má zblité bodíčko a celé to bere jako úžasnou hru, kde je cílem co nejvíc znesnadnit pokusy táty zachránit co se dá a u toho ho převléknout. Takže od teď si do životopisu můžu přidat do sekce "další schopnosti" novou kvalifikaci. Umím převléknout dítě, utřít blitky, zachránit postel a to všechno najednou, ve zpoceném stavu a na Adama. Bomba!
Jdeme běhat? No tak to už se těším.
