18. září 2012
Z deníku otce: Hra na bubáka
Pěkně nám ten týden začal. Maminka zase pravidelně cvičí, takže musíme vydržet dvě hodiny bez mlíka. Naštěstí to zatím vychází. Staníka nalijeme stoprocentním mlíkem, prohibice neprohibice. A zatímco mamča cvičí sama, tak já běhám se Staníkem. Udrncání v chariotu je totiž jistota.
Aby to nebylo tak jednoduché, tam máma má rýmu. Asociuje mi to oblíbenou písničku od Těžkého Pokondra "Máma má rýmu", ale raději si ji nezpívám moc nahlas. Sice to u holek není smrtelná nemoc jako je rýmička u chlapů, ale děláme s mrňouskem, že s mámou soucítíme. I když musím říct, že navzdory tomu, jak je teď skvěle vybavená na přebalování pokakaných plenek, protože nic necítí, přebaluju je stejně hlavně já. Prý nechce nakapat nudle z nosu na prtě.
V rámci dnešního běhu se Staníkem dlouho nechce usnout a nakonec usne natolik tvrdě, že spí skoro čtyři hodiny v kuse. Holt běhání s tátou prostě unaví. A pak, když se probere a vykoupeme ho, nakrmíme ho tak ne, že v postýlce usne. On si začne hrát na bubáka. To probíhá asi tak, že ho zachumlám do deky, pěkně až ke krku. A on jak teď rád mává rukama a nohama, tak s nima začnem mávat, ale má je pořád zachumlané pod dekou. Takže to vypadá jak malé strašidýlko takového toho duchnového druhu. No a protože je to skvělá zábava, tak se do toho ještě začne pod deku schovávat. Zatím ještě ne moc cíleně, spíš tak v rámci máchání hlava, nehlava prostě občas ta hlava pod dekou skončí. Pak na chvíli vykoukne, potutelně se na mě usměje a zase dělá to svoje bububu :). A rošťárna mu při tom kouká z očí.
Aby taky ne, má koneckonců za dnešek splněno. Nenechat tátu ráno dospat, hotovo. Počůrat tátu při přebalování, hotovo. Lehce poblinkat táto místo krknutí, taky hotovo. Provést poblinknutí přesně ve chvíli kdy táta netuší, kam se schovala hadrová plína na otření, hotovo a perfektně načasováno. Tak a teď dostrašit a spát, musí totiž nabrat sílu na tu další spoustu lumpáren.
Kuk táto, že nevíš kde se schovávám? Bububu!
