16. červenec 2012
Z deníku otce: Hra s rodiči
Dnešní zápis do deníku začnu škytáním. O tom jsem se ještě nezmínil a je to docela veselá záležitost. Čas od času přijde na mimino škytavka. Důvody pro škytá jsou sice dle internetu různé, nicméně podstatné je, že miminku v ničem neškodí, naopak mu pohámá se zapojováním svalů.
Prtě si škytání prakticky si ho nevšímá. I když pokud to trvá déle jak 5 minut, tak si toho začne všímat, občas se rozpláče a to obvykle pomůže škytavku zahnat. Veselé ovšem je, pozorovat to malé stvoření při škytání. Síla škytnutí je dost podobná škytnutí dospělého, jenže na tak malé tělíčko to znamená slušné poskočení. Takže zatímco mimino v prvních dnech nejdříve jen spí, krmí se nebo se vyprazdňuje., trošku kope ručičkama a nožičkama a časem se trošku převaluje na bok, tak v proti tomu škytavka je chvíle, kdy celé mimino poskakuje a vypadá, že se rozhodlo pohybovat se poskoky v rytmu škyku :). Při silnější škytavce to vypadá, že kromě ležení, plazení, lezení po čtyřech a chůzi má to lidské mládě ještě jeden druh pohybu. Když spojím škytání a skákání do jednoho slova vychází mi tak krásný novotvar škykání. Nevíte jestli se někde pořádají závody škytání na čas nebo na uškytanou vzdálenost? :)
Včera si na nás Staník vyzkoušel novou hru. Držím ho v náručí a řve jak tur. "No co, když už brečí, tak mu zkoukneme pupeční pahýlek", pronese Lucka. V tu chvíli jak to dořekne, malej okamžitě ztichne, jak když vypneš vypínač a dělá že spí. :). "No tak ne, no", dodávám já. A malej se za chvíli jako po očku kouká kolem a vymýšlí lumpárny :). Ale když už to Lucka přichystala tak stejně na ten pupík jdeme. Jo, jestli myslíte že nám to malej spočítá, tak máte pravdu. Leží si celkem klidně, uvolnění nožiček od oblečení má rád. Rovnou ho při tom přebaluju a co myslíte? Správně ... "prdožblouchtočvachtokák"! Přímo do přebalovací vaničky. Dupačky zachraňujeme, ale doslova totální pokadění až na záda dává výrazu "zasrané miminko" naprosto nový a nevulgární rozměr.
Po umytí a přebalení Staník v započaté hře pokračuje. Lucka je připravená kojit, ale malej se v mém náručí culí a usmívá, ručičkama máchá. Prostě naprosto spokojené miminko. "Tak asi kojit nebudeme, když nevypadá že by potřeboval", říká Lucka a zvedá se z postele. Ve chvíli kdy míří ke dveřím se prcek začíná kabonit a brečet. "Aha, tak přeci jen kojíme", povídá Lucka, vrací se a jen co si sedá vedle mě a ten náš uličník vidí maminku, tak ihned přestává brečet, usmívá se ručičkama máchá a tváří se, že on teda rozhodně jídlo nechce :). Prostě malej rošťák. Nakonec se přeci jen k jídlu nechá přemluvit a my víme, že se naučil novou hru "Já nic já muzikant" :)
Rozzářené miminko při hře s tatínkem :)
