29. kvě 2013
Z deníku otce: Hrabě Kákula
Pondělní koupání proběhlo skoro jako obvykle, jen jsme se začali učit potápět z desky po zádech. Prý posaďte ho zády k sobě, řekněte důrazně heslo a pak ho dejte pod vodu. No prosím, řeknu heslo a hodím s ním po zádech šipku do vody hlavou napřed. "Ehm, skvělé, Staník je šikulka", povídá lektorka a vy ostatní dejte děti pod vodu pozadu přes zadeček. No co, Staník má holt drsnou školu.
V pondělí mi dorazil z Číny nový tablet. Možná přece jen budu třídit fotky rychleji. Přeprava z Číny až domů 7 dní včetně proclení, a to byl mezitím víkend, kdy se nepracuje. Česká pošta může jen tiše závidět. Za stejnou dobu obvykle dorazí balík ze Slovenska do Čech. Z tabletu je Staník přímo nadšený, jednak je to obrázkové, pohyblivé a může na to plácat rukou. Koneckonců viděl to přeci u táty, tak je jasné jak to funguje a navíc je k tomu nabíječka s novým kabelem. Další kabel na hraní táto, paráda! Což mi tak připomíná, že jsem úplně zapomněl zapsat do deníku, jak se ten náš lump naučil s tiskárnou. Na tiskárně je čudlík online a cancel. Nic jiného. Ovšem Staník u ní stojí, plácá do ní a občas se mu povede do těch dvou čudlíku tak šikovně praštit, že spustí diagnostiku tiskárny a vyjedou papíry o stavu toneru, válce a ukázkový tisk. Žúžo, to musí samozřejmě zkusit znova. Takže se nám tu lehce kupí tyhle báječně vytištěné papíry a učíme se tiskárnu vypínat. Navíc sem tam se mu podaří zmáčknout i pojistku na vyklápění horního víka s přístupem k tonerům. A to je pro něj teprve ta pravá zábava.
Úterý si užil Staník převážně s maminkou. Podíval se do servisu, kam jeli na servisní prohlídku a k večeru se stavil strejda Standa. Takže jsme byli tři Standové pohromadě. Takový Standa gang. Jakmile se maminka obořila na zlobícího prcka "Stando co děláš", otočili jsme se na ní všichni tři. Velká zábava.
A ve středu zábava ještě větší. Od rána začal Staník prudit, řvát a spát se opravdu nedalo. No a když píšu od rána myslím tím lehce před pátou! Chvíle klidu, kdy byl přicucnutý k prsu, se střídali s chvílemi spánkové beznaděje, kdy řval a řval a řval. Odpoledne ho pak zkouším uspat. Ležíme spolu v posteli, já se snažím, aby on zabral a já neusnul. Načež Staník šup na břicho a hurá řádit po posteli. Po chvíli boje o spaní přichází maminka a povídá, to má to kolečko na zádech takhle zpocené, nebo je počůraný. Čuchá k tomu, tváří se divně a povídá: "Je možné, aby to bylo od hovna?" To určitě ne, kolečko uprostřed zad, jak by to tam asi dostal, hahaha. Povídám na to, a zvědavě čuchám k zádům. On se snad vážně ... ne tomu nevěřím. Šup s ním na přebalovák. Sundat bodíčko, rozbalit plínku. Staník zase řádí na přebalováku jak při zápasu sumo. Maminka sundavá body, já plínu, no to snad, on to má opravdu z plíny až na záda ... mezitím maminka zkoumá vysvlečené bodíčko, aby zjistila že to, za co ho drží, je opravdu hovno, a je tam přes celou zadní část. Nevěřícně Staníka posazuju, a on má prosím ty hovňáky přes celá záda skoro až ke krku! No potěš. Takže hovna všude, na Staníkovi, na mamince, na tatínkovi. Jsme teď taková posraná rodina :). To chce rovnou vanu, tady nepomůže nic jiného než proud vody. Oprava. Hodně vody! Když už máme dítko konečně dostatečně opláchnuté, přebalovák omytý a dezinfikovaný, oblečení přemáchnuté, tak Staníka konečně můžeme dát do plínky a čistého oblečení. A jak se ten náš hrabě Kákula v tu chvíli tváří? Samozřejmě že nadmíru spokojeně. To zas rodičům ukázal zač je toho loket.
Když tedy to jedno uspávání dopadlo doslova na hovno, tak odpoledne jde do postýlky. Samozřejmě je hned na nohou, stahuje si z přebalováku mikinu a taky položený dudlík. Na mikině byl druhý a v puse má v tu chvíli třetí. Zvědavě bere do rukou zbylé dva, zkoumá hodnotí, pak jeden dudlík odhazuje pryč a už má jen dva. Vyndavá si dudlík z pusy, drží oba dudlíky a rozhoduje se. Jako nemyslete si, ona to není jednoduchá volba, každý ma jinou barvu, jsou jinak odudlané ... Nakonec se rozhoduje, zahazuje druhý dudlík a třetí vítězoslavně strká do pusy. A tváří se jako jeho lordstvo Vládce Dudlíků.
Při večerním běhání samozřejmě usne až v druhé půlce běhu. Takže jakmile dorazím domů, tak se hned ve výtahu probere. Výsledek? Řve hlady než se osprchuju, řve hlady než připravím kaši. Pak se nají a řve, že nechce spát. Uspávání se nedaří. Nejdřív ho uspávám já. Pak dorazí maminka z fitka, a po večeři střídání stráží. Nakonec to zkoušíme oba a vida. Uspávat jsme začali po osmé a už kolem čtvrt na deset to naše milé dítko, Hrabě Kákula, Vládce Dudlílů, Řvou Neomezená, konečně usíná.
Táto já ti to vysvětlím, ty mi navalíš ten tablet a já tě možná nechám zítra trochu vyspat.
