12. září 2012
Z deníku otce: Hurá do Zoo
Neděle byla opět horkým dnem. Po sportovním skotačení předchozího dne mě čekala ještě výuka bruslení, takže dopoledne se o mrňouska starala maminka.
Když jsem se rozlámaný vrátil domů, maminky špatná nálada a skoro tik u oka znamenal jediné. Ten náš drobeček zase celé dopoledne prořval. Protože jsme ho v tom našem domácím skleníku nechtěli moc trápit, tak jsme vyrazili na procházku a ještě dořešit zimní výbavu. Když jsou pořád ty dny Marianne, "to snad nikdy neskončí", letělo mi hlavou. Ale co táta se na zimu přichystal před týdnem nákupem lyží, tak synáček musí mít aspoň kombinézu do mrazu.
Večer jsme ještě zkusili koupání v kyblíku. Tedy já nevím z čeho jsou všichni tak unešení a soudě dle Staníkova řevu tak to ani on moc nechápe :). Mimino nemá sedět dokud se samo neumí posadit, ale prcek je tak velký, že ho tam těžko dám tak, aby neseděl. Navíc odmala nemá rád takové ty zavinuté polohy a zkrátka ten vodní kýbl není zrovna jeho šálek kávy, vlastně vody.
Druhý den ale konečně přišlo to, na co jsem se těšil od té doby co se prcek narodil. Poprvé společná vycházka do Zoo. Tedy po pravdě řečeno užil si to hlavně tatínek. Obtěžkán fototechnikou jsem si užíval zvířat, zatímco maminka s kamarádkou jely s kočárky, sem tam koukli na zvířata a já je pak s vyplazeným jazykem dobíhal. A co na to říkal Staníček? No ten si pochrupával v kočárku a v Zoo se mu nejvíc líbily kozy. Ovšem na lavičkách při kojení. Jiná zvířata ho tak nějak netankovala :).
Společná fotka v Zoo, Staníka v tu chvíli ale mnohem víc zajímá tam motorová mašinka, kterou jsme přijeli.
