30. duben 2013
Z deníku otce: Hurá na svatbu
V takhle krásných dnech se nedá doma pracovat ani kdybych chtěl. Jednak mi sluníčko paří zezadu do monitoru, takže ať mžourám, jak mžourám nic nevidím. Do toho horko, vyhánějící mě na čerstvý vzduch. A kdyby ani to nezabralo, je tu Staník, který si sedne a řve, dokud se nejdeme vyvětrat. Pak spokojeně kouká z kočárku, nebo během chvíle usne.
Tak jsem si takhle vzal Staníka do parku a přibalil si knížku, jak si pěkně počtu, až zase usne. Samozřejmě na téhle vycházce Staník neusnul ani na malý moment. Kdepak táto, s nějakým čtením vůbec nepočítej. No tak jsem ho alespoň začal učit na pivo. Ne, nedal jsem mu cucnout piva, jen jsem koupil pivní rohlík a dal mu trochu ochutnat. Podle nadšeného rošťáckého výrazu soudím, že jsem se mu tím trefil do noty.
Další den byl vyhrazen přípravám na svatbu. Ženil se totiž švagr a navíc jsem tu svatbu měl fotit. Tedy tolik krámů navíc dostat do auta, to už byl trošku hlavolam. Fototechnika, slavnostní oblečení, korbička ke kočárku, kterou jsme chtěli nechat u rodičů, kočárek a věci na víkend. Maličko jsem si připadal jako při hře tetris. Nakonec jsme se přeci jen do auta vešli. Cestou jsme se s maminkou stavili u kamarádky kosmetičky a zatímco se maminka zkrášlovala, Staník zkoumal byt a hračky. Moc ho to nebavilo a začal s kňouravým stěžováním. Jenže kamarádka je zkušená mamča od dvou kluků, takže s úsměvem přinesla takové ty dětské křupky a jednu Staníkovi dala do ruky. Páni, jídlo! Jestli něco našeho kluka dokáže okamžitě uklidnit tak je to kus žvance. My mu tyhle křupky moc dávat neplánujeme, ale Staník by to asi rád viděl jinak. Chroupal,žužlal křupku a byl v sedmém nebi. A když si takhle užil dvě až tři křupky, byl upatlaný a ulepený až za ušima. Samozřejmě to křupkolepidlo nešlo dostat dolů. Takže je to jasné, nejdřív zabavíte dítě jídlem a pak na skoro stejně dlouho dobu rodiče, když se snaží dítko umít a dostat zbytky křupek z oblečení.
V rámci inspirace křupkami, jsem při nákupu jídla pro Staníka, koupil dětské sušenky. Měl tak nadšený výraz u těch křupek, že jsem mu chtěl kromě kašičky dopřát něco k tvršího do pusy. A výsledek? Staník je ze sušenek nadšený. My rodiče už tolik ne. Míra zapatlání rozžužlanými sušenkami dosahuje prakticky stejných rozměrů jako upatlání křupkami. Aspoň že jdou ty sušenky o drobet lépe umýt.
No a pak se konala ona zmiňovaná svatba. Pro focení jsem lumpíka prakticky nestíhal až do hostiny, ale na obřadu se choval vzorně. Na hostině jsme pak krmili střídavě Staníka a sebe, protože svatební oběd byl právě ve 12, kdy náš otesánek pravidelně baští. Pak už se jen povídalo a veselilo a nakonec s přežraným žaludkem do postele odvalilo.
Tady se mi možná začne klubat první osmička
