26. listopad 2012
Z deníku otce: Já to hořké mlíko nechci
Nějak ty dny s prtětem letí. Nestíhal jsem si ani psát poznámky, takže s tímhle a následujícím zápisem do deníku mi pomohla maminka. Nejdřív jsme si hráli na taxík.
Maminka totiž musela všude možně s Avone a do kina pro lístky, takže jsme jeli se Staníkem s ní. To aby doma nevyváděl hlady. Navíc díky parkovacím zónám v Praze, se prakticky nedá nikde zastavit, takže je lepší sedět jako řidič v autě a vysvětlit, že to stání bez parkovací karty je opravdu jen na 3 minuty.
Se Staníkem běháme už trochu víc, takže jsme se zase vydali podél Rokytky k Vltavě. To abychom pořád neběhali tam a zpátky u nás v parku. Máme lepší čas než posledně, takže spokojenost. Jak jsme se vrátili, tak doma už se pomalu chystali přípravy na večer. Maminka totiž v rámci upířího šílenství vyrazila s kamarádkami do kina. Od odpoledne se tak rozmrazovalo v lednici mléko, abychom zdělali starší zásoby. Sice byla šance, že to mrňous prospí a vydrží až do návratu, ale znáte to, zrovna tenhle den to mohlo být jinak. Navíc po takové slaďárně jako je Stmívání jeden nikdy neví jak se bude moct zpátky řídit s očima slz plných dojetí. Tedy ne, že by tohle u naší maminky hrozilo :).
Takže mlíko nachystáno, kdyby náhodou. Staník nakojený usíná v postýlce a maminka razí nadšeně do kina. Já se snažím udržovat tmu a tiché prostředí, ale po třech hodinách se Staník začíná nějak vrtět a kňourat. První uchlácholení a uspání zabere. Při druhém kňourání už to moc nepomáhá, no a při poslední kňour... ehm ... řevu už je jasné, že musím krmit. Takže hurá mlíko z lednice do hrnce s horkou vodou a ohřívám na bumbací teplotu. Pak otevírám lahvičky, jeje to to ale divně smrdí, jak kdyby to bylo s lakem na vlasy. No asi to dělají ty speciální lahvičky na odstříkané mlíko. Přelito do kojenecké lahve, prcka na do náruče a šup s tím do pusy. Hltavě nasaje, aby za chvíli dudlík vyplivnul. A zkouší zase řvát. No co, poslední dobou má i u prsa tendenci koukat okolo a pít jen tak aby se neřeklo. Nenechám se tudíž rozhodit, nacpu mu dudlík do pusy znova ať pije, jenže dvakrát natáhne a to je zase řev. Dudlík do pusy napotřetí dát odmítá. To je fakt divné. Naštěstí v tu chvíli rachotí v zámku klíče a vrací se nám maminka. Takže Staník si jde pěkně k prsu a já ať to mlíko radši vyleju. Někdy se prý může zkazit a když tak divně smrdí, tak nejspíš nebude ok. Ovšem co tatínka nenapadne? No jistě, exaktní vědecký přístup. Takže než to vyliju, tak trochu ochutnám jestli ten mrňous nedělal fóry jen tak. No to jsem si dal! Zatímco normálně otřená kapka mateřské mléka chutnala jako zahuštěné a oslazené salko, tak tohle je teda hnus velebnosti.
Maminka se baví a já prskám tu trochu ochutnaného mlíka z lahvičky do umyvadla, sápu se po vodě, snažím se tu pachuť vypláchnout, ale nejde to. Jak jsem psal, že to smrdělo jak kdyby v tom byl lak na vlasy, tak mám pocit, že to tak i chutná. Tedy ne že bych někdy lak na vlasy ochutnával, ale představuju si, že by to byl asi stejný blivajz. Maminka má při kojení asi pětiminutovou zábavu, když kouká jak poskakuju, nadávám, plivu, vyplachuju si pusu a tak podobně. Jedna věc se tomu našemu dítěti musí nechat, musel mít opravdu ohromný hlad, že to vůbec zkusil z té lahvičky podruhé!
Následující den jedeme navštívit babičku s tetou. Slovo dá slovo a nakonec hodíme Staníka s Luckou domů a jdeme ve třech do kina. Samozřejmě na Stmívání. Předchozí díly se mi líbily, ale tenhle poslední ... no, nic moc. Po návratu z kina už mi rodinka skoro spí a tak ani nemůžu vyzkoušet všechny upíří triky a herecké pózy, co jsem se v kině naučil. Tedy konkrétně bolestné vzdechy s utrápenou tváří, nebo zamilované pohledy s utrápenou tváří. Víc upířích hereckých výrazů jsem nezaznamenal. Takže pusa na dobrou noc a jediný kdo bude v noci zkoušet upíří sání, bude zase Staník.
Mamko, zrovna jsme se ti vrátili z downtownu :)
