3. říjen 2012
Z deníku otce: Kalhoty sbohem
Ráno, klasická probuzovací rutina ... uááá, uááá. Jasně, prcka přebrat od maminky na svojí půlku postele, dát si sirky do očí, netvářit se ospale a povídat si. Ve chvíli kdy se totiž z polohy ležící mrtvola zvednu a zjevím se nad tou naší ratolestí, tak z řevu přejde do rozzářených očí, začne máchat rukama a houkat mi, nejspíš o tom co se mu dneska v noci zdálo.
Chápejte, v takové situaci ho nemůžete zklamat tím, že byste si to houkání nevyslechli. Takže se snažíte neusnout, ochablé unavené lícní svalstvo nutíte k činnosti, vracíte mu úsměvy, houkáte si s ním a doufáte, že ho to tak do hodinky přejde a vy se s ním dospíte. Včera nebo možná předevčírem, rána mi při téhle pravidelné rutině v polospánku trošku splývají, jsem se k tomu našemu klukovi otočil zády a jak tak vesele máchal rukama, tak mě tím drbal na zádech. Paráda! Jestli se to naučí odmala, tak to bude malá odměna pro rodiče.
Den pokračoval v zaběhnutých kolejích, maminka vzala prcka někam ven a když se vrátili měli samozřejmě hlad. Staník měl chuť tak na decku mléka, maminka ovšem na něco dospělejšího. Takže nezbylo než navléknout kalhoty a vyrazit do hospody pro oběd. Vyjdu ven a říkám se, že už je opravdu podzimně chladno. Takhle mě to profukuje a studí na noze většinou, když je skoro mráz. Chvíli nad tím přemýšlím za chůze, sahám si na studící zadek ... no to snad ne! Velevážený otec si vykračuje po městě s napůl holou prdelí! Moje oblíbené kalhoty se rozhodly dát mi sbohem a to v epesním stylu. Zadní část od bočního švu těsně pod zadkem se až po rozkrok nějak vytratila a místo toho tam zeje díra jak do maštale (tedy do prdele s prominutím). No a pak aby to nestudilo. Co naplat, doma mi hladoví žena, vracet se na převlečení nebudu, aspoň že spodní prádlo mi ladí barevně s kalhotami a není to snad až tak křiklavě vidět. V hospodě se při vyzvedávání jídla tvářím důstojně a kdyby se té "dírky" někdo všimnul, ne že by jí šlo přehlédnout, tak se budu tvářit, že jde o novou módu s názvem "chlupatý podzim".
Aby to ho nebylo málo, výslovně po telefonu objednané jídlo "bez" okurkového salátu, po přinesení domů v okurkovém salátu přímo plave. Zkrátka oběd se vydařil ve všech ohledech. Večerní maminčino cvičení absolvujeme se Stáňou jak jinak než během. Prcek je ve formě ani jednou si nestěžuje, takže dáme společný rekord 6,75km a protože dneska běžíme na vzdálenost, tak čas běhu raději taktně přehlížíme. Na závěr dne ještě vykoupat, nakrmit, převléknout, přebalit a spát ... tedy rodiče, protože mrněti se spát nechce. Co kdyby pro něj rodiče vymysleli ještě nějakou zajímavou zábavu.
Jestli mi chceš sebrat toho dudlíka, tak to ani nezkoušej. Abys nedostal pěstí :-)
