27. únor 2014
Z deníku otce: Karneval
V komunikačních schopnostech našeho potomka se začínají dít věci. Tak třeba tuhle maminku překvapil, když se ho ptala jestli nechce na nočník, tak místo svého obvyklého "nenene" prohlásil "teď ne" a maminka zůstala kouokat div na nočník nezapomněla.
Ovšem mnohem "rozsáhlejší" komunikační prostředek použil o víkendu u babičky s dědou, kdy začal běhat po domě a asi půl hodiny důležitě vykládat svou první "souvislou" větu. "Koko píí", rozhléhalo se tu z jedné tu z druhé strany pokoje. Abyste rozumněli, koko pí, znamená slepičky spí. Protože co je u největší zábava? Jasně slepice. Jenže když za nimi chce po ránu kolem 7 ještě v pyžamu, nebo večer po tmě, musí se mu zkrátka vysvětlit, že za slepicemi to nejde, když ještě nebo už spí. No a aby tam tedy náhodou nechtěl někdo jiný, tak to musí důležitě objasnit každému koho potká, nejlépe několikrát, co kdyby se stalo, že by se někdo prořekl "koko nespí" a šel se s ním na ně podívat.
Další část víkendu se taky nesla v přípravách na karneval. V dětském koutku kam Staník s maminkou pravidelně chodí totiž vyhlásili maskovací den, tedy ehm karneval. A tak Lucka vymýšlela jaké oblečení si na sebe vezmou, a když už vymyslela že piráta, koncekonců šátek na hlavu je snadná maska, tak se vymýšlely další propriety. Dokonce vyhrabala někde schovanou krabičku s tetovacími obtisky z Bravíček! A pak se jen hledalo to pro piráta nejvhodnější. Samozřejmě už je to pár let co maminka Bravíčka hltala, takže funkčnost tetování se zdála lehce pofidérní. A taky že jo, v jednu chvíli je tetování na ruce v druhé chvíli pryč. Ještě že jsem měl jedno tetování v peněžence, ne opravdu si nečtu tajně před spaním aktuální výtisky časopisu pro náctileté, ale dostal jsem ho někde na pokladně k nákupu. Takže sice koník nebyl až tak pirátský, ale lepší aspoň nějaké tetování.
No a protože jsem si to karnevalovou parádu nemohl nechat ujít, vydal jsem se prozkoumat ten vychvalovaný dětský koutek s nimi. A přesně jak jsem čekal v masce byly maminka asi tak 4 z patnácti. Dětičky si vyšňořily, ale sami se vůbec neangažovaly. Škoda, těm s maskami to moc slušelo. No a tetování? To nejdřív vypadalo, že taky spadne aby nakonec drželo jak přilepené a po více než deseti dnech má rošťák ještě nějaké zbytky na ruce.
To koukáš táto, jací jsme s mámou bukanýři!
