19. srpen 2013
Z deníku otce: Krok za krokem
Poslední týden nebyl náročný ani tak z pohledu zlobící ratolesti, ale spíš kvůli spoustě zařizování a příprav. Konečně nám dopadl byt, takže ještě řešíme přestavbu koupelny, kuchyň, studujeme rozdíly v pračkách a sušičkách. Zkrátka nenudíme se.
Zjistili jsme třeba, že pračky sice umí zvážit prádlo, určit množství vody a prášku, bránit vibracím, pomalu vám snad i posílat sms, že je dopráno, nikoho z výrobců ovšem nenapadlo to nepodstatnější a zásadní. Stále chybí tlačítko "PERE MUŽ - STISKNI ZDE", které by otevřelo pračku kam se má nacpat prádlo a to jakékoliv. Zapomeňte na jemné nuance typu, bílá barva, červená barva, jiná barva. Nehledě na věci pro muže už naprosto nerozlišitelné věci, jako bavlna, syntetika a podobně. Pak by se jen rozsvitil šuplík "sem něco nalij nebo nasyp". Něco v lahvi nebo krabici s nápisem "prací prášek", nic složitějšího jako, přidej aviváž či co dalšího ty prací procesy vlastně vyžadují. No a pak by se jen zavřela dvířka, zmáčklo se "začni prát" a po čase by se k tomu jen přišlo a vyndalo se prádlo. Kdepak, takhle inovativní ti výrobci vůbec nejsou. Ve století, kdy se podle futuristů z šedesátých let mělo v tuhle dobu lítat vlastními vznášedly, na měsíc cestovat na dovolenou a bydlet jste mohli třeba na Jupiteru. A podívejte se, pořád nikdo nevymyslel chlapuvzdornou pračku. Nutno přiznat k dobru jedno opravdu hodně "inovativní vylepšení", na kterém musel pracovat tým expertů minimálně 20 let. Místo nesmyslných hieroglyfů vycházejících z runového písma se nyní na pračce dají nalézt nápisy jako "jemné prádlo", "vlna" a tak dále. Nicméně muži nejásejte, sice je tam už jen jedno kolečko, které se natočí a není potřeba volit program nějakou šílenou kombinací, která buď spustí praní, nebo taky startovací proces rakety do vesmíru. Jenže stále to chce další záhadné volby, jako třeba teplota vody, rychlost ostřeďování. Uff, zkrátka jak mi v minulém týdnu prozradil s velkou pýchou kamarád. "Poprvé v životě jsem ovládal pračku". "Hmm a cos dělal?". Přišel jsem do koupelny, tam pračka nějak červeně blikala, tak jsem se k ní sehnul, kouknul na to a vytáhnul jsem jí ze zásuvky. Tím jeho bravurní ovládání pračky skončilo. Takže asi tak :).
Mohlo by se zdát, že přes všechno to zařizování a shánění nestíháme moc sledovat Staníkovi pokroky. Nicméně i při tom všem nám to naše dítko dny zpestřuje. Rád se nechá vodit za ruce, případně za jednu a opatrně zkouší i pár krůčků bez držení. Dokonce už nemusí pro balancování používat plyšáky v rukou. Do toho vehementně žvatlá. Konečně přestal ignorovat mou snahu a na dotaz jak dělá kravička, se občas uráčí odvětit "Bú". Na návštěvě po krátkém stydlivém osmělení obvykle máchá rukama a brumlavě vysvětluje jak to má s námi rodiči těžké, ale že už nás přeci jen pár základních úkon naučil. Třeba než rodiče pochopili, že "mam" je dej mi najíst, to jim teda opravdu trvalo. A pak místo, aby se učili rychleji tak to ne. Normálně by mělo stačit katapultovat jídlo ze stolu jen jednou, aby pochopili, že dál jíst nechci, ale v tomhle jsou ti rodiče tak natvrdlí, že jsem je to nakonec musel naučit jinak a to jídlo odstrkovat. Občas si říkám, jak můžou ti dva pomalu chápající dospěláci mít tak chytré dítě jako jsem já.
Pobavil nás hodně o víkendu u babičky s dědou, když na dvorku chodil opatrně kolem psa a pak si sedl, že si semnou bude házet míčkem. Samozřejmě první co pes udělal, že ten míček sebral do pusy. Tak jsem vzal jiný, Míšovi vysvětlil, že nesmí a začal si se Staníkem házet. Ten po očku koukal po psovi, aby mu ho zase nevzal, opatrně hodil míček mě a když se pes tvářil, že po míčku zase vystartuje, tak Staník vzal míček do ruky, a začal s ním v sedě mávat nad hlavou a volat "neneNeneneNenene". Načež ho jako naschvál hodil psovi skoro pod čumák. Pak se tvářil, že si hází semnou, ale stále se po očku díval na psa a nenápadně své hody směřoval k němu, samozřejmě že "omylem". A to tak dlouho, dokud nám pes nesebral i druhý míček. Náš lumpík pak zaujal pózu: "viděls jak nám ho bez provokování sebral" a šel jíst hlínu ze záhonku.
Další zábava je, když Staník v rámci svého zkoumání a hraní na sebe něco převrhne, nebo někde něco shodí. Jakmile se ozve rána, a rodiče vystartují ať už aby zachránili nebohé dítko, nebo mu naopak vyhubovali, Staník na nic nečeká a rychlostí přímo raketovou, po čtyřech okamžitě mizí z místa činu. Z víc jak dvoumetrové vzdálenosti pak obvykle pozoruje danou věc s výraz, "ty brďo taky jste viděli jak to samo spadlo?. Zkrátka lump jak se patří
Chceš půjčit medvídka na hraní?
