24. září 2012
Z deníku otce: Lužická jezera den třetí
Závěrečný bruslící den je tu. V noci opět slušně přituhlo a zdá se, že Staníkovi se v takovou chvíli jeví jako nejlepší nechat se kojit každé dvě hodiny. Ale to nás nerozhází, zbývá přeci "spousta" času na spaní mezitím.
Prtě je v kočárku spokojené do první zastávky, pak aby nám miminko nefňukalo je potřeba udržovat aspoň patnácti kilometrovou rychlost. No alespoň dnes nefouká. Výlet probíhá celkem na pohodu a otevřené občerstvení po cestě dělá den ještě krásnějším. A co na to Staník? Nakojit a přebalit pěkně prosím. Protože opět zkusil jíst a prdět do plíny zároveň. Na záchodích u bufetu je přebalovací pult takže paráda. Paní u toalet mi něco povídá a i kdybych měl snahu její němčině rozumět, řvoucí dítě to stejně přehluší. Vcházím tedy na dámské toalety, protože na pánských přebalovací pult není a ... už vím co mi paní povídala. Že je obsazeno. Jedna malá holčička trůní a druhá čeká s voňavými ubrusky. Takže "Entschuldigung" holky a příště si zamkněte.
Po pěti prořvaných minutách se nám nakonec toaleta uvolňuje a mi můžeme přebalovat. Zbytek dne už je v poklidu a cesta domů opět s kojením na benzíně. Ano i na druhé straně dálnice je zpoplatněná toaleta, ale dneska jí Staník nevyžaduje. Asi už se taky těší domů. Doma ho dáváme do postýlky, vybalujeme a maminka ho koupe. Důvod je jasný, maminky rýmička změnila majitele a je z ní rýmička tatínka. Takže pokud nechceme mít dítě od nudlí, tak se k němu táta moc sklánět nesmí. No i když už by měl mrňous spát, tak to ne, on si houká z postýlky a máchá tam rukama. Ale to je přeci jasné, musí svým kamarádům na kolotoči nad postýlkou vyprávět, co všechno o víkendu zažil, jak se z něj stal medvěd, ale protože se mu ruce zase objevily, tak jak to nakonec dobře dopadlo.
To jsou věci, jedete na víkend s miminkem a ráno je z něj medvídě.
