14. kvě 2013
Z deníku otce: Lužická jezera, hurá na brusle
Po prodělých nocích až do rána, se situace se napadeným serverem konečně dostala pod kontrolu a tak můžu nespat z úplně jiného důvodu. Musíme se totiž chystat do Lužic na bruslení. Akce kterou pořádáme se stává díky předpovědi špatného počasí o něco náročnější a nás kromě balení čeká i příprava mokrého programu.
Abych se u toho balení nenudil, tak navíc ještě musím vyčistit ložiska na bruslích. Poslední výlet na brusle, zakončený pořádným slejvákem je nechal poněkud nepoužitelné. Marná snaha, cestou do Lužic koupíme nová ložiska. Staník má pro naše balení celkem pochopení, ale zase takové aby usnul nějak moc brzo to zase ne. Tak středně, abychom si nezvykali.
Ranní balení za vydatného deště dělá z tatínka vodníka, ale Staník, maminka i bagáž se do auta vejdou a překvapivě v celkem suchém stavu. Cestou nás doslova omývají, když strašlivá spousta vody dopadá na auto a vypadá to, že meteorologové se snad poprvé od začátku roku nespletli. Proč zrovna s deštivým počasím na naše bruslení?
Nakonec to ale dobře dopadá. Po příjezdu k Lužickým jezerům déšť ustává a naděje, že půjde bruslit, tak nezhasíná. Staník po dlouhé cestě musí protáhnout všechny ztuhlé svaly a řádí po podlaze bungalovu jak černá ruka. Moje taška s věcmi se mu stává zábranou, vymezující teritorium kam smí, a já se holt pro věci trochu víc naběhám. Kddyž všichni účastníci dorazí, tak Staník může pomalu do postele a my ke grilu. No tedy, nejdřív ho musíme uspat. Pro tentokrát usíná celkem rychle. Aby ne, má pro sebe celé letiště.
Noční spaní je trochu náročnější, Staník se ke mě občas v noci tulí, což je super, většinou se takhle hodně mazlí jen k mamince. Akorát ráno zjišťuju, že spím skoro celou noc na jednom boku a možná by nebylo od věci narovnat si záda. Šup Staníka po polštáři kousek dál. A jeje, hned řve. Naštěstí je už celkem ráno, tak šup s ním ještě kousek dál od sebe, tam už je maminčino prso a tak Staník pěkně snídá a já si konečně natáhnu ztuhlá záda. Jaká to úleva.
Jízda v kočárku Staníka celkem baví, pravda po delší době už se potřebuje protáhnout a přestává se mu to líbit. Na to, že byl ale většinu dne v kočárku, to zvládl skvěle. Zaslouží pochvalu. Uspání je, tentokrát docela snadné, jako když ho do vody hodí. No a zatímco v sobotu byl nejhodnější miminko na světě, tak v neděli od rána řve a vzteká se. To asi proto, že musíme co nejrychleji zabalit a uklidit. Bez jeho řevu by to bylo nejspíš moc na pohodu. Jakmile je všechno zabaleno a naloženo do auta, Staník utichá, protože proč by taky řval, když už nemá rodiče od čeho vyrušovat.
Po přejezdu k nedělnímu jezeru si zase spokojeně sedí v kočárku, ve stylu "vozte si mě". Ještě nás trochu pozlobí na půli cesty při krmení, kdy se snaží saháním do jídla a poletováním jídla z misky na maminku, na zem na stůl a po okolí, přivést maminku do stavu nejvyšší zuřivosti. Ale nakonec se přeci jen milostivě nakrmit nechá. Dobruslíme, nasedáme do auta a během chvíle je ze sluníčka slejvák. Tomu říkám počasí na objednávku.
Po dojezdu domů Staník vystartuje po pokoji a radostně se batolí sem a tam. Konečně se může protáhnout a navíc je zase doma, kde to zná. Takže vytahá, rozbordelaří a zdemoluje co se dá. To aby rodiče kromě vybalování mohli ještě uklízet. Tak a teď si mě prosím vykoupejte, nakrmte, přebalte a dejte spát. Jenže túdle! Já totiž spát nebudu! A ráno se připravte, vstávat budem podle mě, takže brzo.
A co všechno mi slíbíš, když budu hodný a přestanu řvát?
