17. březen 2013
Z deníku otce: Maminka marodí
Počátek týdne plynul v pravidelném duchu sem tam řvaní, přebalování a koupání. V bazénu jsme po polití hlaviči přikročili k potápění pusy pod vodu a vypadalo to, že si budeme užívat celkem pohodové dny.
Staník v rámci "skartace" dokumentů pokračoval ve svých muchlacích hrách s papíry a já jsem si k němu sedl s kytarou, že mu k tomu zazpívám a zahraju. Jakmile jsem začal hrát hlídače krav, tak se mu jako obvykle rozlil úsměv na tváři a muchlání bylo hned veselejší. A já tak zpívám, koukám na něj, jak žmoulá papír v puse a najednou s hrůzou vidím, že v papíru je vyžmoulaná díra a Staník spokojeně otevírá pusu s kusem papíru na jazyku. Takže rychle pryč kytaru a hurá prsty do pusy, vylovit papír. To bylo řevu! Že se nestydím být tak necitlivý otec a brát mu jeho pracně vydobytou kořist.
O den později zase v rámci přesunů po zemi vidím jak zaplul mamince pod stůl a něco tam štrachá. Podívám se pořádně a kouká na mě spokojené dítko, které má do pusy zastrčený USB konektor od nabíječky. Tak takhle si dobíjí ty řvací baterky! Samozřejmě kabel honem z pusy a vysvětlení že to nesmí. Je to chytré dítko, co rychle všechno chápe. Takže hned vysvětlení popadnul kabel a strčil si ho do pusy znova s výrazem "takže tohle nesmím dělat?"
Čtvrtek je náročný a naplánovaný tak, že se doma skoro neukážu. Po vyzvednutí rámů jdu totiž chystat svou první fotografickou výstavu. Trvá to skoro do večera a původní plán jít ještě s kamarádem na pivko padá. Večer to totiž přišlo, maminka se nám rozstonala. Padla na ní zminice, sotva se doplazila do postele a my jsme se se Staníkem museli postarat o sebe sami. A samozřejmě ještě o maminku. Následný den si červeně vyznačím jako první skutečný den muže v domácnosti. Takový frmol jsem si ještě neužil. Nejdřív ráno odvézt maminku k doktorovi, takže samozřejmě nejdřív obléknout prcka, sebe a všechny naložit. Po návratu zase vysvlíct mrně a pádit na poštu, donést věci na Avon akci, kterou měla maminka na starost. Po návratu přebalit, nakrmit, pořešit oběd a konečně chvíli odpadnout, abych dospal ráno. Staník naštěstí odpadnul semnou. Krásné 2,5 hodinky spánku. Pak svačinka, nakrmit, čajíky pro maminku, hrát si s miminem. Došla kojenecká voda, takže hurá na nákup, je toho nějak moc, taška a ruce to nepoberou, do kočárku už se taky víc nevejde a ruce mám tak plné, že kočár budu domů tlačit asi zubama. Doma je od včerejšího večera a za celý den hora nádobí. A to i na stole, takže nákup není kam vyložit. Začíná tak zdolávání první várky nádobí. Sláva! Konečně místo kam vyskládat nákup, udělat další čaj, smíchat džus, uvařit kaši Staníkovi, a jdeme se koupat. Dítko vykoupáno, nakrmeno, uloženo a tatínek se může pustit do vaření večeře. To aby ke zbytku hory nádobí, přibyl nějaký ten kus horského masivu. Půl desáté a já se konečně dostávám totálně hotový k mailům. Holky tohle vážně zvládáte běžně za den samy? Respekt! Nicméně tohle je příčina, proč má zápis do deníku zpoždění, prostě jsem to dřív nestihl.
Další den už stíhám o něco snadněji. Mamince je totiž už lépe a tak některé věci už trošku zvládá. Staník zkouší znovu trik s papírem. Tentokrát s papírovým kapesníčkem. Strčí ho do pusy a šup, už má kus kapesníku utrhnutý v puse. A celý vysmátý na dálku ukazuje kus papíru na jazyku. Akce tatínka je opět bleskurychlá. Honem k dítěti, otevřít pusu a ... tůůůdle. Staník už ví, že mu chci vyrvat pracně získaný poklad. Takže na otevři pusu, reaguje o to větším semknutím rtů k sobě. Než po chvíli přetahování pusu otevřu, už tam ten kus kapesníčku není. Ten lump ho radši rychle polknul. Pak samozřejmě otevírá pusu celkem bez problému s výrazem "táto co řešíš? vždyť já tam nic nemám".
Do toho přidává ještě novou hru s kabelem. Tentokrát se vlížil pod můj stůl, vytáhnul jacka z kazeťáku a důležitě s ním bouchá o kazeťák. Tedy hned po tom co ho strčil do pusy, aby předvedl, že i s tímhle kabelem je jeho pusa naprosto kompatibilní. A to jsem si myslel, že tohle bude poklidný týden!
Maminka říkala, že jsem její zlatíčko, tak ne že mi budeš brát kablíky z pusy!
