30. prosinec 2012
Z deníku otce: Marod
Den po ježíšku jsme rozbalili Staníkovi dárky a vyrazili na oslavu k prababičce. Oba rodiče totálně nevyspalí ze Staníkova nočního řádění. Cestou jsme se ještě stavili doma, abychom zjistili, že Staník je nějaký romrzelý a má trošku zvýšenou teplotu.
Na rodiném setkání Staník putoval z jedné náruče do další a nakonec jsme večer domů dorazili utahaní jako koťata. Staník a jsme dali do postýlky, ale ráno už na nás koukali vodnatá očka a chudák celý rozpálený. Bylo jasno marodíme.
Den jsme strávili lenošením a Staníkovým léčením. Nicméně druhý den, stále s teplotami. Tak Lucka zavolala doktorce, kdy se případně máme ukázat, kdyby teploty přetrvávali. Jenže paní doktorka hned, ať zkusíme přinést trochu moči. A začala ta pravá zábava. V nemocnici se miminkům odebírá moč pomocí odběrových sáčků, které ovšem v lekárně neseženete. Zkoušeli jste někdy rozbalit mimino a přemlouvat ho ať se vyčůrá, i když vám naprosto nerozumí a pohotově se při tom snažíte něco zachytit do zkumavky? Je to opravdu legrace. Nakonec se to mamince ale přeci jen povedlo a tak jsme mohli vyrazit na kontrolu.
Další den jen proležel v peřinách, prospal skoro celý den, ani na hraní moc náladu neměl. Už to vypadalo, že budeme muset na odběr krve, ale další ráno už Staník vypadal lépe. Takže jsem rozhodl, že na odběr nemusíme. A jestli se to zhorší tak si to asi pěkne slíznu. Zatím si užíváme paralenu, pocení prcka do peřin rodičů a doufáme, že ho to přejde, abychom s ním nemuseli lítat po všech čertech, tedy po všech možných doktorech :).
Nerušit, jsem totiž tuze nemocný.
