4. červen 2013
Z deníku otce: Mazel
Máme teď takové mazlivé obodbí. Jak se to projevuje? No jednak se Staník rád chová a nosí, a pak taky tím, že popadne rodiče, přitulí se a nechce se pustit. Zvlášť jakmile je kdekoliv mimo domov, nebo když přijde návštěva.
Při ležení v posteli je to fajn. Staník už kromě vydloubávání očí, kopání do obličeje a strkání prstů do nosu, se najednou umí připlazit k rodičím, popadnout je za vlasy, a místo aby trhnul a snažil se urvat si dostatečné množství pro Voo-doo rituál, tak se přitulí a pomazlí. Často sám od sebe. Příjemná změna. Tedy ne, že by to vypichování očí a ostatní teror nějak extrémně omezoval nebo vynechával, ale přidal i tu kompenzační tulící položku.
Na návštěvách to probíhá tak, že nechce z náručí rodičů a řve. Vyrazili jsme o víkendu za babičkou a dědou, hned po tom co jsem odbruslil kurz bruslení v totální slejváku, a jakmile jsme přijeli, už se na něj řídí nadšeně babička s rozpřaženou náručí. A Staník? Ten místo, aby napřáhnul ruce po babičce, se křečovitě drží táty a při snaze o předání do babičiny náruč se rozeřve. Na to funguje jen jediná metoda. Popadnete řvoucí dítko, dáte ho do babičiny náruče a přestanete si ho všímat. Během chvilky se řvoucí dítko spokojí s babičinou náručí, protože i taková náruč je lepší než žádná. Jen se tatínek chvíli nesmí moc komíhat kolem. S maminkou je to samozřejmě stejné, taky se nesmí vyskytovat v takové vzdálenosti, kam Staník umí napřáhnout ruce.
Vzhledem k deštovému počasí, které vyústilo až do povodní, je zima a sychravo. Ovšem ani to neznamená, že se bude v létě topit. A tak má Staník v neděli ráno luxusní chraplák. On zkrátka i v chladné místnosti bude spát odkopaný a basta. Takže další noc tráví společně v posteli s rodiči, protože my ho i po odkopání zase přikryjeme. Dokonce jsme se i celkem vyspali. Ráno totiž Staník nasadil spíš mazlící a povídací probuzení, než dloubací teror.
Podstatná novinka z hlediska dětských dovedností. Staník už umí slézt z postele rodičů. Opatrně se drží peřiny nebo prostěradla, pečlivě se pomalu spouští nejdřív jednou nohou a pak druhou na zem. Pak ještě s přidržením postele pomaloučku sedá na zadek a tradááá, už je na zemi. Takže ve chvíli kdy budou rodiče spát dostatečně tvrdě je k dispozici mnohem širší teritorium na řádění, než jen postel. To zas bude legrace to po něm všechno uklízet.
Říkal jsi ať na ty kelímky z bruslení nesahám protože jsou špinavé? Jejda, tak to jsem asi přeslechl.
