13. kvě 2013
Z deníku otce: Miminkovník z kola ven
Týden začal celkem v pohodě a vypadalo to, že se zase budu moct vrátit k pravidelnému psaní zápisků, na což jsem se docela těšil. Se Staníkem jsme si byli zaplavat v bazénu, v potápění pěkně pokročil a pak jsme v rámci sportování šli odpoledne běhat.
V krásném počasí je běhání radost, zvlášť, když jde nechat lumpíkovi otevřený přední kryt, takže se může krásně kochat okolím. Den nato jsem vzal do ruky šroubovák a jal se odmontovat miminkovník. Staník už vyrostl a pěkně sedí, tak k čemu miminkovník. No a když už byl pryč, rovnou jsme to jeli prubnout na kole. Původní plán byl omrknout jednu lokalitu u Hercovky, kde jsme se byli podívat asi dva týdny předtím na byt. Podle maminky všude do kopce a samé schody. Mě se tam docela líbilo, takže jsem to jel okouknout jestli to náhodou není jinak. Samozřejmě se Staníkem.
Ze začátku jsem si říkal "Ha! Minimálně 3 cesty nahoru bez schodů". Jo kdepak. Tak nejdřív jsme podchodem podjeli hlavní silnici, abychom jednu z těch cest zkusili. První důležitá poznámka, holedbat se, že jízda na kole s vozíkem je pohoda a není to skoro znát se nedoporučuje. První pořádný kopec s podobných frajeřin rychle vyléčí. Po tom co jsem na nejlehčí převod vysupěl do asi padesátimetrového kopce na nejlehčí převod a bojoval s tím, aby se mi nezvedalo přední kolo a já si neudělal další ostudu v SPDčkách, jsem zjistil, že ta báječná cesta bez schodů končí ve dvoře nějakého domu. Tak a teď honem pryč, než na nás pustí toho štěkajícího psa.
Druhá poznámka, vyšlapat kopec v SPDčkách se dá, ale jak v prudkém kopci najednou přestat zabírat, zastavit, slézt z kola a nerozbít si hubu? Rozhodně bod k pozdějšímu výzkumu.
Další kopec, další funění nahoru a ouha, končí to schody. Takže zase dolů a vybrat další směr. Nebudu to dlouho napínat, nakonec jsme museli dojet na místo přesně tím směrem co říkala maminka. Tedy dlouho, dlouho okolo a do kopce pak sjet dolů, zjistit že dál ta cesta vede opravdu zase jen po schodech a jinak je slepá. Takže zase výšlap do kopce, jen abych se dostal dolů. Tak tady opravdu bydlet nebudu. Zpátky u řeky pak s rozklepanýma nohama zvažuju cestu domů, ale co je hezky, tak si dáme ještě projíďku k Troje a kolem Zoo. Nakonec parádní výlet, Staník se dlouho prospal a světe div se po probuzení se v kočáru se smál, povídal si a byl naprosto spokojený. Z miminkovníku viděl jen dopředu, takhle níž vidí krásně do stran. Takže rozhodně větší zábava.
Doma Staník už místo plazení víc běhá po čtyřech. Zjistil, že je to rychlejší a může se tak rychleji dostat k nehlídaným a zakázaným věcem. Tak po nás po očku kouká jestli ho vidíme jak dělá nějakou neplechu a když se blížíme zastavit jeho pustošení, prchá po čtyřech k další lumpárně. Ovšem idylka pohodového týdne rázně končí napadením mého serveru trojským koněm. Místo abych se věnoval Staníkovi a životním radostem, tak pár dní prakticky nespím, jen abych to dal do kupy. A to se blíží bruslící víkend v Lužicích, kde se už vůbec nezastavím. Je tak prakticky jasné, že všechny zápisky z tohoto týdny budou opět hodně zpětně, inu co se dá dělat když internetové podsvětí útočí.
Rozhodl jsem se ti tu ty kapesníky a časopisy trochu vylepšit. Tak neruš, dokud to nemám hotové.
