11. říjen 2012
Z deníku otce: Mobil v čudu
Tak to byl tedy zase den. Mrně se nám rozhodlo, že má prudivou náladu. Každou chvíli bez důvodu brečel, fňukal a zlobil. Je nakojený? Ano! Je přebalený? Ano! Není mu zima? Není. Nechtěl by spát? Nechtěl, ale měl by!
Tak nějak probíhala velká část dne. Občas na chvíli přece jen neměl rozkňouranou a hrál si nebo si povídal. Většinou mu to ale moc dlouho nevydrželo. Asi se mu nelíbilo, že za celý den nebyl venku. No ale večer se konečně dočkal. Maminka vyrazila na cvičení a my jsme mohli se Staníkem běhat. Už je chladno, takže dostal svou slušivou medvědí kombinézu, já si vzal teplé běžecké prádlo a hurá na trať. Šlo nám to dobře, ale i u běhu zkusil Staník dvakrát pokňourat. Pak už se zklidnil a já si tak běžím a říkám si dneska možná časový rekord. A pak je mi divné, že už mi dlouho mobil neoznámil uběhnutý kilometr a čas. A tak šahám do síťky v chariotu a mobil nikde. A sakra, to bude ten důvod, proč mi nic nehlásí! Letmo si vzpomínám na ten divný zvuk, po poskočení na hrbolu, asi před půl kilometrem. Než se tam vrátíme, nic na zemi samozřejmě není. Výhoda měřených dat přenášených za běhu na internet, víte přesně kde ten mobil upadnul. Nevýhoda, pokud neběháte v poušti nebo nebo jiné pustině, to že víte kde spadnul neznamená, že ho tam taky najdete.
Tak dlouho jsem si stěžoval, že mi to přes GPS neměří přesně, až se prostě mobil naštval a vyskočil za jízdy. No a já si užil rychlou změnu simky, změny hesel a ani jsem prcka nestihl vykoupat než se nám maminka vrátila ze cvičení. Takže koupání bylo až ráno. Další den nás totiž čekalo už druhé očkování. Aby paní doktorka neřekla, že jí tam místo miminka nosíme tchoře, tak jsme zvládli ranní koupání a předvedli mamince jak skvěle se Staník naučil kopat ve vodě a cákat kolem sebe. Závěrečným čuráním do vaničky dal lumpík jasně najevo, že zase tak moc čistý k doktorce jít nehodlá :).
U paní doktorky šlo všechno hladce. Dojeli jsme včas, rovnou jsme šli na řadu a po zvážení a změření obvodu hlavy se šlo na to očkování. Mimochodem vážíme už 6330g. Staníka jsme položili na bříško a zatímco ukazoval jak krásně pase koníčky a rozpustile do toho houkal ... šup ho bodanec do zadku. Trošku to obrečel a chvíli se rozmýšlel, že se s námi nebude bavit. Ale tentokrát nedostal růžovou náplast, takže trucování rychle přešlo a dál už brečel "jenom" hlady. A nás čeká opět pozorování změn v jeho chování a zase budeme důležitě říkat hmm, hmm, hmm no to je jasné, to je z toho očkování, třebaže to s ním nebude vůbec souviset. Ale kdo by si neužil ty krásné tři dny jistoty ve stylu "dneska víme proč brečí" :).
Jo táto, když mě budeš v postýlce takhle rozesmívat, tak to já fňukat nebudu.
