24. duben 2013
Z deníku otce: Na procházce s kabelem
Kromě toho, že se ten náš lump rozhodl, že by rodiče měli dřív vstávat. Podle jeho představy mezi 6 a 8, tak zřejmě konečně poznáváme co to je, když rostou zoubky. Poslední tři dny naše usměvavé dítko někdo vyměnil za ubrečené a ukňourané. Ne, že by brečel celý den, ale půlku dne mít špatnou náladu dokáže.
Protože má pořád prsty v puse a jakmile může do něčeho kousat tak se zklidní, tak je to asi opravdu ta zubatá záležitost. Ovšem zase tak moc síly na lumpačení mu to ale nebere. Kromě toho, že stále vymýšlí jak se dostat ke kabelům, tak najednou koukám, že si jeden tahá s sebou. Nevím jak se mu to povedlo, ale kabel kterým mám propojený notebook s kazeťákem, tak vyndal nejen z kazeťáku, ale asi s ním tak dlouho škubal, až se i na stole v notebooku uvolnil. Samozřejmě nám pak pyšně ukazoval, jako hračku si dokázal získat. Oproti jiným kabelům má tenhle ve Staníkovích očích nespornou výhodu. Dá se brát s sebou. Takže teď každou chvíli leze po pokoji, a za ním se jak ocásek táhne právě tenhle kabel.
Už taky zkouší další různé zvuky a slabiky, občas z něj tak vypadne i něco jiného než BEBEBE. Zatím je to ovšem velice sporadicky a většinou to nezopakuje. Usilovně se ho snažím naučit říct táta. Vypadá to asi takhle. Staník dělá BABABA, a já na něj řekni táta. Na to se buď zasměje ve stylu tůdle, nebo řekne BABABA. "T" Staníku, "T" jako Táta. Pffffff ... hahaha ... a pak BABA. Lump má jasno. Ale hrozně moc ho baví, jak to zkouším. Hlavně se mu musí chtít, dneska z něj třeba vypadlo něco jako HAF. Ale jen si tak štěknul a pak si zavedl řeč zase na baby.
Ve vaně už si to taky slušně užívá. Už žádné ležím na zádech, otočím se na břicho. Teď už šup na čtyři a šup na zadek a hrajeme si v sedě. A plác do skluzu na břicho a zase sednout. Včera překvapil, když si sednul, plácnul s sebou cíleně do vody tak, aby měl hlavu obráceně a mohl začít zkoumat hadici od sprchy. A taková hadice, to je tak zajímavá věc na zkoumání a tahání, to byste nevěřili. A pak zase šup, přes posazení zpátky, aby měl hlavu jako předtím a mohl si hrát s hračkami.
Když už nemám v kazeťáku kabel a Staník se kolem něj pořád motá, dal jsem mu do něj CDčko a ukázal mu jak se pouští. Pochopil, že musí nějak mačkat čudlíky a teď se mi každou chvíli připlazí pod nohy a tak dlouho do toho plácá, až si ty písničky pustí. Zatím nejzábavnější moment byl, když se připlazil, pustil si hudbu, náhodou si jí zesílil a pak seděl před kazeťákem, mával nad hlavou svým oblíbeným kabelem a do toho si houkal. Tomu říkám PAŘBA!
To koukáš. Vyrazil jsem s kabelem na výzkumy po bytě.
